Co vy evangelíci v tom kostele děláte?

(ČB 12/2021) Tak se mě kdosi ptal s potutelným úsměvem: „Vy prej v tom kostele… to… obcujete! Ty vole, co tam u toho děláte?!“

Naprosto chápu náhradu v apoštolském vyznání „svatých obcování“ modernějším „společenstvím svatých“. Stará slova mění své významy a jakkoliv se s „obcováním v Bibli kralické potkáme na desítkách míst ve významu zcela obecném, ekumenický překlad už toto slovo používá důsledně pro popis pohlavního styku.

Společenství svatých můžeme vidět ve čtyřech rozměrech: společenství víry, společenství lásky, společenství Božího slova a společenství modlitby.

Společenství víry nám připomíná, že máme sice „trvalé bydliště“ v nebi, ale na přechodný pobyt jsme hlášeni na Zemi. To nás vede ke zcela praktickému důsledku – již tady hledat lidi, se kterými jednou prožijeme věčnost, abychom se posilovali v tom, co máme společné.

Společenství lásky nám popisuje základní podobu tohoto vzájemného posilování. Bez lásky se budování sboru zvrhne v manipulaci, snahu ovládat druhé.

Společenství Božího slova upozorňuje, že život církve nevytváříme podle vlastních nápadů, ale v poslušnosti slova Božího. Na prvním místě pochopitelně z Bible, ale jistě tu hraje roli i přímé vedení Bohem, naše svědomí apod. Když už nám Pán Bůh zdravý rozum dáti ráčil, tak dej, abychom jej k jeho větší slávě také používali (připomíná Jan Amos Komenský)!

Společenství modlitby pak odkazuje k faktu, že církev nemůže žít bez Boha. Modlitba soukromá i společná je základní kámen církve. Bez rozhovoru s Bohem budou naše sbory i shromáždění jen společenský klub s podivnou libůstkou v starověké literatuře.

Když vyznáváme svoji víru ve společenství svatých, vyznáváme tedy, že patříme k těm, kteří žijí v tomto světě, ale moc se tu nezabydlují, protože se společně v lásce a s Biblí v ruce trvale obracejí k Bohu a jeho království. A když se nám toto království podaří prožívat už tady a všude tam, kde „dva neb tři“ sejdou se v Kristově jménu, tím lépe. Je to jakási předjímka toho, až bude naše víra ve společenství svatých dovedena k dokonalému naplnění.

Jaroslav Pechar