Co evangelík, to muzikant?

Nyní smíme již přes tři dekády prožívat svoji víru svobodně i navenek. Odrazil se tento fakt nějak v křesťanské hudební tradici? Navazují generace porevolučních muzikantů na linii svých předchůdců, anebo se kontinuita přerušila? Co má se zasloužilými bardy minulé generace společného ta současná a v čem se liší? Abychom to zjistili, oslovili jsme několik křesťansky orientovaných interpretů, kteří jsou spojeni s předrevoluční či porevoluční dobou, a nabízíme vám výběr tech nejzajímavějších odpovědí z obou generačních „břehů“.

1. Jak jste se dostali k hudební tvorbě a proč jste si zvolili zrovna křesťanskou/duchovní tematiku?

Jednou, to mi bylo asi čtrnáct, mi přinesl jeden můj stejně starý kamarád svůj text, samozřejmě o lásce k jedné konkrétní dívčině, prý abych ho zhudebnil. V té době jsem hrál asi jen rok na kytaru, ale výzvu jsem přijal a s vervou adolescenta jsem se pustil do díla. Šlo to hodně rychle. Dodnes si tu písničku pamatuju. Byla samozřejmě strašná a dnes bych se jí ostýchal zahrát třeba jen pro pobavení přátel. Od té doby mě ale psaní písniček neopustilo a hudební část jednoho mého pubertálního výkonu jsem po nějakých asi dvaceti letech použil v hudbě k jednomu žalmu. Křesťanská tématika pro mě nebyla otázkou volby. Jednoduše píšu o tom, co mě zajímá, a protože jsem křesťan, napadají mě dost často i křesťanská témata. 

Slávek Klecandr, člen skupiny Oboroh

Jako farářské dítě a vnouče jsem byl s kostelní hudbou v kontaktu neustále. Společné hraní v kostele mě bavilo – vnímal jsem to jako bezpečné prostředí a lidi za to byli rádi, takže to mělo benefity pro obě strany. Skládal jsem i písně na sólovou kytaru, které pro mě byly duchovní tak nějak apriori – stěží jsem rozlišoval hranice mezi duchovními věcmi a hudbou a mám to tak stále. V prvních letech VŠ studia jsem pak vnímal, jakým silným komunikátorem hudba umí být – a tak jsme se tehdy s kapelou pustili do hraní. Nebylo v tom žádné velké přemýšlení. Nás to bavilo a lidi z toho měli radost!

Jordan Tomeš, bývalý člen skupiny Nenadarmo

2. Jaké jsou ústřední motivy vašich písní? Proč jsou pro vás důležité?

To nevím. Při psaní textů i hudby mám vlastně jediné kritérium. Musí mě nějak překvapit, okouzlit, strhnout a zavést mě třeba někam, kde to ani pořádně neznám. Pokud to nenastane, nevidím důvod, proč s tím otravovat jiné. Prostě doufám, že když to nějak zaskočilo mě, může to podobně postihnout i chudáka posluchače.

Slávek Klecandr, člen skupiny Oboroh

Motivy našich písní vycházejí z toho, co vidíme a čím žijeme. V našich textech se odráží všímavost k přírodě, úcta ke stvoření a láska k vandráctví, kterou nás mimo jiné učí skauting. Druhým nevyčerpatelným zdrojem jsou biblické příběhy, ať už se je snažíme nějak převyprávět, nebo se jen propojí s proudem našich myšlenek. V neposlední řadě je to lidské nitro a prožívání. Takové písně jsou pro nás hodně osobní, protože v nich upřímně odkrýváme své nitro a jdeme pod povrch. 

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

Hrajeme žalmy, ztělesňující často ryzí radost či nevýslovný smutek. Modlitbu. Zážitek propojenosti s Bohem i samotu. Tehdy jako dnes. 

Klára Jíchová, členka skupiny Deše

3. Odkud čerpáte inspiraci pro texty svých písní?

Většinu písní jsem skládal na texty inspirované Biblí a křesťanskou tradicí, hledal jsem básně, které mě oslovovaly poselstvím i formou, na vlastní texty jsem si většinou netroufal. 

Jiří Schneider, člen skupiny Ejhle

Inspiraci čerpáme ze světa okolo sebe. Z toho, co vnímáme všemi smysly, zažíváme, dozvídáme se. Obě rády fotíme a k okolí přistupujeme, jako bychom je sledovaly skrz objektiv. Snažíme se mít nastražené smysly, přeostřovat mezi jednotlivými vrstvami a perspektivami. A témata se začnou vynořovat sama.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

Biblické texty přebásňuji, vždycky si před sebe položím několik biblických překladů a z nich čerpám.

Klára Jíchová, členka skupiny Deše

4. Navazujete hudebně na nějakou tradici či interpreta?

Mými vzory byli Vladimír Merta, Vladimír Mišík, Oldřich Janota. Hodně mě oslovila tvorba Sváti Karáska.

Karel Vepřek, písničkář

Určitě ano. Je to hodně široké spektrum. Znám zpaměti spoustu písní třeba Boba Dylana nebo Leonarda Cohena, ale po večerech si doma hraju hodně třeba Bacha nebo jazzové standardy. Mezi tím je ale i spousta jiných vlivů. Zamiloval jsem se třeba do tradiční turecké hudby, hodně si hraju ragtimy, soudobé skladby pro kytaru… 

Slávek Klecandr, člen skupiny Oboroh

Ovlivnilo mě blues, spirituály, gospely a jejich různé zpracování, v originální podobě, jak ji přinesla původní folková a rocková tvorba, nebo i obdivuhodná studnice s českými texty od Spirituál kvintetu, Beranů po Sváťu Karáska. Inspirační zdroje jsem se snažil rozšiřovat, od jazzu jsem se vracel ke kořenům lidové i umělé hudby.

Jiří Schneider, člen skupiny Ejhle

Obě jsme odchovány mimo jiné českým folkem a písničkářstvím a chceme navazovat na jeho oduševnělou nebo přímo duchovní tradici. Nepochybnou inspirací jsou pro nás Spirituál kvintet, Zuzana Navarová, Traband, Oboroh, Jiří Smrž a Sváťa Karásek. Stopu v nás ale určitě zanechal i poslech spousty dalších skvělých muzikantů od Radůzy a Jablkoně po dvojice Svěrák – Uhlíř a Suchý – Šlitr. To by byl dlouhý seznam.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

5. Je podle vás křesťanské publikum v něčem specifické a pokud ano, v čem?

Je. Bývá apriori vstřícné už třeba jen proto, že s vámi souzní. Taky v případně mnoha textů okamžitě ví, o čem je řeč.

Slávek Klecandr, člen skupiny Oboroh

Křesťanskému publiku hrajeme dost možná nejčastěji, a tak je těžké to rozpoznat. Moc rády ale hrajeme na akcích, které jsou vlastně civilní, ale zároveň je organizují a navštěvují hlavně evangelíci, například Otevřeno Jimramov. Chceme doufat, že právě tam vyzní jednotlivé myšlenky, které chceme sdělit, a nepřehluší je naše apriorní „křesťanskost“, kterou sdílíme my i naše publikum.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

Určitě ano. Na rozdíl od některých dalších jsou koncerty Deše navštěvovány lidmi, kteří nejen vnímají muziku, ale také pozorně poslouchají texty. Neberou tuto tvorbu rozhodně jako kulisu, ale jako možnost k rozjímání, zamyšlení, někdy i k modlitbě.

Pavla Koudelková, členka skupiny Deše

6. V době totality měla undergroundová křesťanská hudba mj. schopnost zprostředkovávat naději svobody. Proč je důležitý křesťanský hlas v hudbě dnes? 

Nedávno jsem četl, že hudba je „univerzálním jazykem duše“, umožňuje dorozumění bez jazyka a slov. Křesťanství jako studnice naděje k tomu přidává další rozměr – v minulosti i dnes. 

Jiří Schneider, člen skupiny Ejhle

Nejsme si jisty, co to obecně hlas křesťanské písně je. Ale vnímáme, že je to i náš hlas. Jsme přesvědčeny, že je to hlas, který může přidat něco navíc, nový pohled. Ten pohled, který se na svět zadívá do hloubky. Starostlivý pohled, který se zajímá. Chceme si všímat světa kolem sebe a chceme o tom zpívat, o tom, že nám není fuk, co se okolo nás děje.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

Svobodu už máme – a já bych si přál, abychom ji měli víc i v hudbě. Abychom barevností a kreativností křesťanské hudby svědčili o nekonečně nápaditém a krásném Bohu. Myslím, že Bůh se usmívá a tleská do rytmu, když to v kostele někdy šlape. To mi připadá důležité: aby nám to šlapalo a abychom se nebáli prozkoumávat ten (zatím hlavně pouze tušený) veliký prostor, který se za naším klasickým kostelním varhanním i „svítakovým“ zpěvem ještě ukrývá.

Jordan Tomeš, bývalý člen skupiny Nenadarmo

7. Reagujete ve své tvorbě nějak na aktuální společenská témata?

Ano. Texty, které zpívám, jsou stále aktuální a nadčasové.

Rosťa Tvrdík, člen skupiny Svatopluk

Ne programově, asi jen v té míře, v jaké aktuálně promlouvají biblické motivy.

Jiří Schneider, člen skupiny Ejhle

Ano. Naše písně ale nejsou na první dobrou aktivistické, politické, nejsou to protestsongy. To, že se v nich odráží aktuální témata, je zkrátka jen součást toho, že se rozhlížíme po světě a že nám není lhostejný, ať už jde o politiku, o přírodu, nebo ještě o něco úplně jiného.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

8. Je hudba nějakým způsobem formující pro vaši víru? Pokud ano, v čem?

Hudba je pro mě modlitbou.

Karel Vepřek, písničkář

Je její přirozenou součástí…

Rosťa Tvrdík, člen skupiny Svatopluk

Určitě je. Písnička je osobní výpověď, rozhovor s autorem, víra a Bible na cestu, příležitost sdílení. Přitom v sobě má lehkost a jakési osobní ručení. Netváří se jako věčná, nadosobní, neměnná pravda. Vybaví se v souvislosti s tím, co prožíváte, a taky vám evokuje, co jste s ní kdy prožil.

Zdeněk Šorm, člen skupiny Lídl & Velík

Ano, hodně, až se mi to těžko vyjadřuje. Boha si představuju jako dirigenta, který sedí u obrovské partitury našich životů a pomáhá nám, aby z těch našich rozličných melodií šlo ven něco, co se dá poslouchat.

Jordan Tomeš, bývalý člen skupiny Nenadarmo

9. Kdybyste měli jmenovat jednu píseň, která duchovně ovlivnila váš život, která by to byla a proč?

Nedovedu asi vybrat jednu. Jsou to písničky Sváti Karáska a Miloše Rejchrta, ale stejně tak třeba staré bratrské písničky jako třeba Kdož by chtěl erbován býti nebo Snažujme se ve všem právě. Taky je to Jiřím Schneiderem zhudebněná báseň Pavla Rejchrta //Ó, hlavo plná trýzně//. Asi proto, že je jejich zbožnost biblicky zemitá, nejsou jen výrazem našich citů a touhy po útěše a jistotě a mají v sobě pokoru, která si je vědoma toho, že nás Bůh přesahuje a je pro nás i výzva, záhada a dává i naší zbožnosti meze.    

Zdeněk Šorm, člen skupiny Lídl & Velík

,Řekni ďáblovi NE! (Say no to the Devil), protože se vše důležité v našich životech odvíjí od rozpoznání a jasného vymezení lži a zla, bez ohledu na to, jaká mají tato naše osobní rozhodnutí následky, neboť věřím, že se zde nikdy nejedná o nic menšího než o život, nebo smrt…

Rosťa Tvrdík, člen skupiny Svatopluk

Byly by to písně dvě, zato se na nich jednomyslně shodneme. První z nich je Moc předivná od Dietricha Bonhoeffera, která je pro nás křestní, respektive konfirmační písní. Provází nás radostmi a strastmi, její síla nás pořád dokola překvapuje a představuje pro nás celoživotní výzvu. Hlavou se nám honí, že pokud se skrz ni v nejtěžších chvílích dokázal modlit její autor, máme se o to snažit i my. Druhá je františkánská modlitba, geniálně zhudebněná Petrem Ebenem Učiň mne, Pane, nástrojem, která je pro nás posilou v pracovním životě, v němž se vydáváme cestou pomáhajících profesí. Představuje pro nás připomínku naší víry a inspiraci, jak s její pomocí žít i v práci, mimo kostel.

Alžběta Slámová a Adéla Lokajová, duo Betsaida

připravila ARo
foto: Ben Skála, František Plzák, ARo