Český bratr 12/2018. Téma: Identita církve

14. ledna 2019

Úvodník

Co dělá evangelíka evangelíkem

Tož, palica dubová to je, řekl by Valach. Nebo beran neústupný, řekl by obyvatel Vysočiny. Je to však pravda? Jak se proměnila naše identita za těch sto let, co nás omílá společenství ostatních církví, dva totalitní režimy, téměř třicet let ve svobodné společnosti, kontakty s Evropou i zámořím?

Poslechněte si článek:[audioplayer file="http://www.ceskybratr.cz/wp-content/uploads/2019/02/CB_2018_12_1-Úvodník.mp3" titles="Úvodník" artists="Český bratr" track="A6BACA"]

Těžko se to hodnotí tomu, kdo žije uvnitř církve. Chybí odstup a nadhled. To, jací jsme, má zaznít od těch druhých. A tak je milé, když od katolických přátel slyšíme: je u vás více demokracie v církevní organizaci. Pěstuje se (tu a tam) písmáctví. Jste vzdělaní, Evangelická teologická fakulta je špička mezi podobnými. A od kolegů v práci: Jste kultivovaní a vzdělaní. Umíte diskutovat, neskáčete do řeči. A přitom se umíte pohádat. A od přátel: hodně a hezky zpíváte, nejen v kostele. A od všech: vyznačujete se pravdivostí a odpovědností, jste pracovití a čestní. Proto asi ten protestantský svět táhne celosvětové hospodářství…

Inu, jestli to tak skutečně je, nechť zpytuje každý z nás. Vždyť jeden každý tvoří církev a je dílkem celku. Se svými představami o světě, pravdě a svědomí. Mnoho úkolů máme ještě před sebou. Na místní úrovni jsou například vztahy s jinými církvemi většinou dobré. Nepotřebujeme se vůči ostatním, zejména katolíkům, vymezovat. Bolestná je však stále nemožnost přistupovat k přijímání chleba a vína společně.

Příští ročník časopisu si bude všímat témat spíše společenských a celoroční cyklus ponese název „Víra a společnost“.

Inspirativní čtení, klidný advent a pokojné Vánoce přeje všem