Člověk nezápasí nikdy sám

Představení Martin Luther: Dopisy blízkým mělo v létě premiéru v boskovickém komunitním centru Prostor. Adaptace textů i režie se ujal Tomáš Trumpeš. Pro realizaci propojil Trumpeš soubor svého divadla NABOSO se skupinou lidí z evangelického sboru. Ve svižném tempu zaznělo pásmo sedmi osobních dopisů, které prokládaly životopisné poznámky a zpěv Lutherových písní. Texty četli církevní i necírkevní herci; podobné složení mělo publikum. K představení jsem se nachomýtl jako jeden ze zpěváků, dotvářel jsem je a současně je vnímal jakoby zvenku. Nabízím tedy čtenářům zaujatou recenzi. Trumpešův výběr z Lutherových dopisů je krásně rozmanitý. Slyšíme dopis příteli, řádovému bratru, v němž se vysvětlují věci víry.

V dalším listu plánuje reformátor svoji vlastní svatbu s Kateřinou z Bory, jindy píše nemocnému otci či z úkrytu svým spolupracovníkům. Dopisy jsou místy vážné, poučné, proložené biblickými odkazy a teologickými argumenty, místy prošpikované vtípky a kousavým humorem na adresu nepřátel. To, jak je Luther i v těžkých chvílích nad věcí, prozrazuje jeho pevnou důvěru v Boží pomoc. A tak si v jednom listě dokonce tropí žerty z toho, jak mu usilují o život, nebo přirovnává sněm katolické šlechty k hejnu havranů, které se slétlo před domem.

Vedle vhledu do Lutherova přemýšlení přináší představení svědectví o tom, co jeho blízcí, zvláště jeho rodina, otec, žena a děti, museli kvůli neústupnému a osobně neohroženému postoji náboženského buřiče a reformátora snést. Při poslechu jsem si to víc a víc uvědomoval a přemýšlel o jejich údělu. Ptal se jich předem Luther? Projevoval jim vděčnost? Jak přijímali nesnáze a utrpení, které jim osobně přinesl reformační protest? Odpovědi na tyto otázky představení spíše jen naznačuje a nechává pracovat fantazii diváka.

Zvláště silnou dějovou linku pásma dopisů tvoří Lutherův vztah s Kateřinou z Bory; týkají se jej tři dopisy ze sedmi. Dopisy „Katce Lutherce“, „nejsvětější paní doktorce“ a „mé milostivé a laskavé paní manželce“ jsou plné jemného vtipu i sebeironie. I ony však prozrazují tíhu, která poznamenala život rodiny. V závěru představení až mrazivě zarezonuje poznámka, že po Lutherově smrti prchá Kateřina s mnoha dětmi před císařskými vojáky do jiné krajiny. Ani tehdy jí nebyl dopřán pokoj.

Během představení jsem si uvědomil, jak ve mně texty stírají a boří zvnitřněnou představu osamělého reformačního hrdiny čelícího zástupu nechápavých protivníků. Lutherovy sochy, vyobrazení a rázné citáty tuto představu utvrzují, jsou však zavádějící. Po jeho boku a v jeho blízkosti stála řada těch, s nimiž svoji víru, svůj zápal i své polemiky radostně sdílel. Snad i oni s ním. Historie nás svádí k budování pomníků jednotlivcům, a tím deformuje skutečnost, v níž člověk málokdy o něco zápasí a usiluje bez společenství blízkých. Člověk nezápasí nikdy sám; u věcí víry to platí více než jinde.

Jiří Bureš, foto: Kamil Vočko Altrichter

Trumpeš, Tomáš. Martin Luther: Z dopisů blízkým [divadelní inscenace]. Divadlo NABOSO, režie: T. Trumpeš. Prostor Boskovice, 2. 6. 2024.