Církevní základní a mateřská škola Sudice

Nepřehlédnutelná školní budova stojí na návsi v Sudicích už více než 160 let. V této bývalé evangelické škole se scházeli členové kazatelské stanice k nedělním bohoslužbám, část budovy sloužila pro chráněné bydlení. Před několika lety se v partě nadšenců kolem boskovického sboru začala rodit myšlenka vdechnout škole nový život, vrátit sem výuku, dětské hry a smích. V září 2022 se podařilo otevřít jednu třídu prvního stupně a jednu třídu mateřské školy. O cestě k uskutečnění tohoto snu a o výhledu do budoucna jsem hovořila s paní ředitelkou Dagmar Hamalovou.

Jak nápad vybudovat v Sudicích školu vznikl?

Budova bývalé evangelické školy patří boskovickému sboru. Dlouho zde byly byty a poslední dobou sloužil jeden z nich klientům chráněného bydlení. Pokud by mělo bydlení nadále vyhovovat všem předepsaným standardům, ukázalo se, že by bylo potřeba provést dosti zásadní rekonstrukci. Sbor zvažoval různé možnosti – zda opravy směřovat zase k sociálním projektům, nebo přistoupit k jinému řešení. A dvě okolnosti nás postrčily směrem ke škole: jednak Jihomoravský kraj neregistruje nové sociální služby, takže se ukázalo, že tudy cesta pravděpodobně nepovede, jednak v Sudicích je hodně dětí a žádná mateřská škola. V boskovickém sboru padlo tedy po mnoha debatách rozhodnutí zřídit zde malotřídní školu a školu mateřskou. Podali jsme žádost o registraci školy na MŠMT, v březnu 2022 přišlo kladné vyřízení a mohli jsme se pustit do práce.

Od povolení v březnu ke zřízení vzdělávací instituce do září, kdy měli přijít prvňáčci do školy a první děti do školky, mnoho času nebylo. Jak se dá stihnout zásadní rekonstrukce starého domu v tak šibeničním termínu?

Stavební projekt se podařilo díky panu faráři Burešovi připravit velice rychle, za to mu patří velký dík. Projekční tým tvořili manželé Syrovátkovi – malá projekční kancelář s praktickým zaměřením. Vše vymysleli, nakreslili, spočítali, a navíc hlídali termíny a pružně organizovali řemeslníky, takže práce navazovaly a hezky to odsýpalo. Lidé ze sboru i z obce odpracovali při bouracích a vyklízecích pracích stovky brigádnických hodin. Měnila se dispozice místností, dělaly se nové podlahy, topení, záchody a rozvody, zkrátka generální rekonstrukce. 

Jak jste zvládli financování?

Peníze jsme museli shánět na několika frontách, protože v posledních dvou letech se veškerý stavební materiál neskutečně zdražil. Obec, které velice záleželo na tom, aby zde školka pro místní děti vznikla, dala dva a půl milionu, zároveň jsme vyhlásili sbírku, kterou zaštiťovali zkušení fundraiseři. Získali jsme také finance z církve. Využili jsme diakonické a rozvojové projekty, podpořili nás zahraniční dárci. Trošku nám také pomohlo, že velký projekt stavby církevní školy v Praze se musel odložit a část již shromážděných prostředků jsme mohli využít přednostně my.

Procházíme školou a vše tu voní novotou. Můžete čtenářům trošku popsat, co vidíme?

Prošli jsme přízemím. Zde je šatna, třída a herna školky, hygienické zázemí a výdejna obědů pro školku. Trochu nás zaskočilo, že musíme mít pro školu a školku oddělené výdejny obědů, takže nahoře je ještě jedna výdejna a jídelna pro školáky. Rovněž v patře je prostorná školní třída se zázemím. Tady nás čekají pravděpodobně změny. Pokud budeme chtít otevřít další třídu a nepodaří se realizovat plánovanou nákladnou přístavbu, bude z jídelny učebna. Díky všem již zmíněným finančním darům jsme si mohli dovolit nový školní nábytek, skříně, regály a různé doplňky. Vše je krásné, nové, barevné.

Jak je výuka zajištěna personálně?

Máme jednu paní učitelku v malotřídce, nyní je v ní devět prvňáčků a dvě třeťačky. Já jsem asistentka pedagoga a zároveň ředitelka, ovšem někdy taky výdejce obědů. Pan farář tu vede biblické hodiny a dobrovolnicky učí angličtinu. V družině se střídá více žen, což přináší určitou pestrost – jedna vede keramický kroužek, jiná dramatický kroužek. Pak tu je jedna třída mateřské školy se dvěma učitelkami. Příští rok by mělo přibýt několik nových prvňáků, takže ve třídě budou zastoupeny tři ročníky. A další školní rok bychom otevřeli ještě jednu třídu a děti rozdělili podle ročníků.

Jaký vzdělávací program jste zvolili?

Uvažovali jsme o programu „Začít spolu“, podle kterého učí Filipka v Brně a Bratrská škola v Praze – naše dvě starší sestry v rodině základních škol Evangelické akademie. Vyučujeme ale spíše klasickým způsobem, který se tímto programem inspiruje. Trochu nás odradila nutnost registrace a plnění určitých požadavků. Také po konzultacích s lidmi z Filipky vidíme velkou zátěž ve způsobu hodnocení žáků. Máme sice také slovní hodnocení, a ne známky, ale ne tak časté a konzultativní, jak je vyžadováno u projektu „Začít spolu“. To bychom ve dvou lidech asi nezvládali.

Máte nějaký vzor pro svoji koncepci?

Nedostižnou inspirací je pro mě Jan Amos Komenský, ať už v důrazu na názornost nebo na roli průvodce světem poznávání od dětství až do dospělosti. Důležitá je také posloupnost poznávání od blízkého ke vzdálenému. Poznat nejprve místo kde žijeme, okolí, les za humny, řeku nebo louku za vsí. To dnešním dětem velice chybí, protože jejich rodiče okolí blízké domovu často přehlížejí. Místo aby s dětmi šli do lesa na kopci, raději s nimi jedou k moři nebo aspoň do hor,. Seznámit se s krajinou, kde žijeme a vybudovat si k ní vztah je podle mě velice důležité.

Co považujete za největší přednost sudické školy?

Cítím tady v Sudicích velkou sílu tradice. Touto školou a modlitebnou prošla od poloviny 19. století spousta obyvatel obce, je tedy na co navazovat. Vyprávíme biblické příběhy a poslouchají je děti z rodin věřících i nevěřících, i děti, které přímo nepatří do evangelického sboru, ale jejich předkové v církvi žili a rodiny svým životem na tu tradici navazují. Další velkou předností je komunitní charakter, cítíme velkou podporu z obce. Spolupráce je opravdu příkladná, toho si moc vážím. Děti chodí například na tělocvik do sokolovny, a to za symbolický nájem, dokonce obec příští rok dokoupí nějaké cvičební nářadí. Tady na náměstí je ještě jedna budova, na kterou vidíme z okna, to byla kdysi katolická škola. Teď je tam klempířství, ale firma s námi spolupracuje, dávají nám různý materiál, který už nevyužijí nebo jim zbude. Ve třídě jsme před chvilkou viděli obrovské lepenkové roury, které nám slouží jako úložný prostor i ke hrám dětí. Jako třetí bych vyzdvihla rodinný charakter školy. Každému žáčkovi se můžeme individuálně věnovat, snažíme se o vlídné a laskavé prostředí. A musím zmínit ještě další bonus – sepětí s přírodou. Není problém vyběhnout kdykoli ven, malovat na chodníku, natrhat kytky, učit se venku, jít na vycházku do okolí. Kontakt s přírodou je dnes snad nejdůležitější ze všeho, a toho si naše děti užívají opravdu dosyta.

Kolik máte zájemců o přijetí na příští školní rok?

My jsme nějak do širokého okolí nevyhlašovali, že bude zápis do první třídy. Takže zájem je přiměřený od těch, kdo si nás našli. Uvažovali jsme o přijetí čtyř až šesti dětí do malotřídky a přihlásilo se nám šest. Velký zájem je o mateřskou školu, míst do mateřinek je v okolí opravdu nedostatek. Ale celkově je to tak akorát. Cítíme, že jsme v rozjezdu, tak s reklamou mezi zájemci zacházíme raději opatrně. Uvidíme, co bude dál. 

Jaké máte další plány do budoucna?

Finance se daří stabilizovat. Sbor má bezúročnou půjčku asi 750 000 korun, kterou chceme postupně splácet nájmem. To by mělo jít bez nějakých dramat. Jak už jsem zmínila, na školní rok 2024/25 budeme potřebovat další učebnu. Takže uvažujeme o přístavbě, místa vedle školy máme dost. A pokud by se nepodařilo získat dotace a obstarat dost financí, proměníme v učebnu stávající jídelnu a stravování školáků budeme řešit nějak jinak. A také bychom chtěli vybudovat a smysluplně upravit školní zahradu.

Spolupracujete s dalšími školami v okolí a taky v rámci Evangelické akademie?

Podobných malotřídních škol je v okolních vesnicích několik, to může obohatit celé naše školství. Místní akční skupina (MAS) se o nás stará, pořádají školení pro učitele malotřídek z regionu a snaží se nás všemožně podporovat. Také v rámci EA se setkáváme jednou ročně v Bělči, tam jsem byla letos poprvé. Je tu možnost sbírání informací a navazování přátelských kontaktů. Například brněnská škola EA nám po domluvě přenechala dvě odepsané, ale ještě plně funkční kopírky, které nám výborně slouží. Nebo blízká Filipka, která už má pár let provozu za sebou, nám pomáhá radami k administrativě, abychom všechno zvládli. I přes koordinátorku škol Evangelické akademie Helenu Wernischovou a úsek fundraisingu cítíme velkou podporu. Vyhledávají pro nás například vhodné dotační příležitosti. Jezdím samozřejmě i na porady ředitelů škol EA.

Jaký pocit z vaší školy jako hlavní hybatelka máte?

Úplně vynikající. Děti jsou úžasné, dětský svět mě vždycky fascinoval a je pro mě každodenním obohacením a inspirací. Samozřejmě jsou stále nějaké technické drobnosti, které komplikují provozní život – teče dřez, nefungují zámky. Ale pak třeba zavolá paní farářka Květonová z Brna z Červeného kostela a nabídne, že udělají pro Sudickou školu benefiční koncert. A to je úžasné. Stojíme na začátku, ale má to velký smysl.

Daniela Ženatá
foto: archiv školy