Církevní daně zvyšovat nemusíme

Přirozeně vzniká otázka, jak tuto složitou dobu zvládla z pohledu hospodaření naše církev a jestli nás náhodou nečeká něco podobného jako nepopulární vládní úsporné balíčky. V tomto článku nebudeme řešit situaci jednotlivých sborů, ale soustředíme se na naše ústředí, které zajišťuje hodně činností, z nichž nejdůležitější je farářská služba ve sborech. Nebudeme se pouštět do složité analýzy hospodaření ústředí, ale podíváme se na tento problém z pohledu církevních „daní“, které jsou zčásti využívány jako jeden ze zdrojů financování našeho ústředí a které platíme my všichni prostřednictvím svých sborů. A bude nás zajímat, jestli se naše „daně“ budou muset zvyšovat.

Celocírkevní repartice se nezvyšují s inflací

V církevním jazyce místo „daň“ říkáme „repartice“ nebo „odvody“. Repartice jsou dvojího druhu: celocírkevní a seniorátní. Seniorátní repartice pomáhají uhradit náklady na chod seniorátů a nastavuje si je každý seniorát samostatně. Celocírkevní repartice jsou peníze, které se používají na spolufinancování chodu naší ústřední církevní kanceláře (ÚCK). Jejich výše se od r. 2020 nezměnila a zůstává na 8 mil. Kč i pro příští rok. Vzhledem k tomu, že náklady ÚCK přirozeně rostou s inflací, je zachování repartic na stejné hodnotě velký úspěch.

Vděčíme za to promyšlenému plánu na zlepšení efektivity hospodaření, který ÚCK vytvořila již v r. 2018 a který navzdory všem turbulencím uskutečňuje velmi úspěšně. Díky tomu ÚCK i na nejbližší roky předpokládá, že se repartice budou zvyšovat o méně než o inflaci. Na grafu č. 1 je znázorněno, jakých hodnot by dnes repartice dosahovaly, pokud by rostly s inflací, což je „neutrální“ předpoklad. Je zřejmé, že pokud by měla být hodnota této daně „zachována“ s ohledem na inflaci, byla by o 44 % neboli o 3,5 mil Kč vyšší!

Odvody do personálního fondu také ne

Druhá daň se nazývá odvod do personálního fondu (PF). Ten se používá na úhradu mezd farářů, kteří sice pracují ve sborech, ale jsou zaměstnanci ústředí, které je také platí. Odvod do PF se musí zvyšovat, protože druhý zdroj na úhradu farářských mezd – peníze od státu – postupně vysychá. Podívejme se na graf č. 2, jak vypadal plán na zvyšování do PF v r. 2020 a jak vypadá teď. Ano, prakticky se nezměnil. 

Očekávaná výše farářských mezd se ale mění zásadně – mzdy se totiž zvyšují daleko rychleji, než jsme očekávali v r. 2020, a to se rekordní inflace posledních dvou let ještě plně neprojevila v růstu mezd, což můžeme čekat v nejbližších letech. Přirozenou reakcí by mělo být zvýšení odvodů do PF oproti plánu z r. 2020. Jak vidíme v grafu, tato situace nenastává. Když se podíváme, jak by vypadala křivka růstu odvodů do PF, pokud by měla plně zohlednit skutečnou inflaci, opět vidíme, že by odvody byly zhruba o 30 % vyšší. To, že jsme se takovému scénáři mohli vyhnout, má dva důvody. První je, že ústředí dlouhodobě a úspěšně investuje část prostředků, které od státu dostáváme, a vytváří tak zdroj, ze kterého je možné krýt nárůst farářských platů. Z druhého důvodu radost nemáme – v dohledné budoucnosti budeme mít zřejmě nedostatek farářů, takže ze stejného pytle peněz budeme platit méně lidí. 

Zjišťujeme tedy, že ústředí teď, v dobách „těžkých“, může církevní daně reálně snižovat, protože již v dobách dobrých promyšleně řídilo své hospodářské záležitosti. Jaký kontrast je to proti hospodářskému populismu našich vlád v době před covidem! Hlavně ale je to dobrá zpráva pro sbory, které se potýkají s růstem všech nákladů, kde se inflace plně projevila. Alespoň církevní daně se reálně snižují.

Pro hospodaření slabších sborů by tu mohla být ještě jedna dobrá zpráva. Zde je ale situace složitější, a promluvíme si o ní proto odděleně.

Kombinovaný odvod se stává významnou pomocí pro slabší sbory. Musejí ale mít faráře na plný úvazek

V předchozím článku jsme mluvili o tom, že odvody do PF musí růst, aby nahradily klesající přísun peněz od státu. Když se objevily první odhady, jaké výše budou muset tyto odvody ve výhledu 10 let dosáhnout – zhruba 700 tis Kč – bylo zřejmé, že to bude problém. V případě těch nejmenších sborů není reálné, aby měly svého faráře a dále fungovaly jako samostatné sbory. Budoucnost těchto společenství je ve spojení s některým z okolních sborů. Ale i mírně „podprůměrné“ sbory (z pohledu velikosti) tolik prostředků nebudou dávat dohromady snadno. Proto vznikla myšlenka, že velké a finančně silné sbory budou pomáhat těm slabším. Taková pomoc již v jednotlivých případech probíhá. Pokud by se ale do takového procesu měla zahrnout většina sborů a vše by zároveň probíhalo na dobrovolné bázi, byla by koordinace velmi složitá. 

Kombinovaný odvod v praxi funguje a stává se významným nástrojem pomoci pro slabší sbory

Proto vznikla myšlenka nastavit pro takovou „solidární“ pomoc systém a to tak, že výše odvodů by se upravila podle velikosti nebo lépe, podle „hospodářské síly“ sboru. Dosud byla výše odvodu pro všechny stejná – samozřejmě po zohlednění výše farářského úvazku. Sbor, který měl faráře na půl úvazku platil polovic, sbor se dvěma faráři dvojnásob. Do budoucna by měly silné sbory platit více a slabé sbory méně. Celkový objem získaných prostředků by se nezměnil, ale silné sbory by „převzaly“ část finančního břemena sborů slabých. Vznikl dosti složitý výpočetní vzorec, který se snažil na základě informací získávaných od sborů stanovit jejich hospodářskou sílu a na tomto základě stanovit výši odvodů, která se pro každý sbor liší v závislosti na jeho síle a výši farářského úvazku. 

Tento systém byl několik roků testovaný s tím, že „míra přerozdělování“ peněz v rámci tohoto solidárního systému byla vcelku zanedbatelná – týkala se pouze několika jednotek procent odvodu do PF. Protože se systém z praktického pohledu osvědčil, přikročila synodní rada k návrhu, jak na základě získaných zkušeností nastavit parametry solidárního systému tak, aby pomoc pro malé sbory byla citelná. Návrh byl připravený malou pracovní skupinou těsně před letošním jednáním synodu a byl mu předložený ke schválení. Protože jsem se na přípravě návrhu částečně podílel, měl jsem možnost v plnosti pochopit, jak funguje navzdory složitosti příslušných výpočtů. Osobně jej pokládám (s jednou vážnou výhradou) za velmi dobrý a podporuji jej.

Nastavení kombinovaného odvodu ale nebylo dostatečně diskutované

Zatímco návrh samotný vítám, za velmi nešťastný považuji způsob jeho přípravy. Nezbyl při ní totiž čas na komunikaci se sbory, ani na jeho dostatečné vysvětlení synodálům. Jsem přesvědčený, že než se schválí systém, který nastavuje „povinnou“ – nikoliv dobrovolnou – solidaritu, je třeba o něm nejdříve mluvit s těmi, kterých se týká, to je se sbory. Je nutné, srozumitelně vysvětlit jeho princip a základní proměnné. Teprve na základě získané zpětné vazby by se měly nastavit základní parametry tak, aby reflektovaly názor většiny sborů a celý systém mohl mít všeobecnou podporu.

Nevíme, jak moc jsou velké sbory připravené pomáhat slabším

V našem solidárním systému jsou dvě základní proměnné.První se týká toho, kolik peněz se má přerozdělovat. Jinými slovy – jak velkou „slevu“ by měly získat slabé sbory? Z návrhu synodní rady vyplývala sleva zhruba 20%. Problém ale je, že počet malých sborů je daleko větší, než počet sborů velkých. Aby mohly všechny malé sbory dostat slevu např. 20%, musí těch několik silných sborů připlatit ke svému „standardnímu“ odvodu daleko víc než oněch 20%. Otázkou je, kolik jsou silné sbory připravené za slabé sbory platit? Obavy z příliš velkého navýšení odvodů silných sborů byly nejčastější výhradou při projednání návrhu. A vedly také k tomu, že se synod rozhodl návrh upravit a míru solidarity snížit.

Není jasné, proč jsou penalizované sbory, které nemají faráře na plný úvazek

Druhá otázka se týká toho, jak navržený systém pracuje s výší farářského úvazku. Málokdo si uvědomuje (a návrh to nezmiňuje!), že solidární schéma přerozděluje peníze také v závislosti na výši farářského úvazku. A to od sborů s menšími úvazky směrem ke sborům s většími úvazky. U slabšího sboru s polovičním úvazkem by tak například došlo k tomu, že by dostal slevu díky své menší hospodářské síle. Pak by ale obdržel penále za poloviční úvazek, které bylo větší než dříve obdržená sleva. Nakonec by tak platil víc, než kdyby žádné solidární schéma nebylo! Takovou „pomoc“ by dotčený sbor nepochybně odmítl jako nežádoucí. To ale nelze, protože předepsaný odvod je každý sbor povinný uhradit. Osobně mi penalizace sborů s menšími úvazky nedává smysl. Argumenty v její prospěch – například, že je třeba vytvořit ekonomický tlak na slučování sborů – mi nepřišly přesvědčivé. V každém případě je ale třeba je dát na stůl, podrobit diskusi a teprve potom rozhodnout, jestli a jakým způsobem zohlednit velikost farářského úvazku při přerozdělování odvodů do PF mezi sbory.

Solidarita by ideálně měla být dobrovolná. V tomto případě je z praktických důvodů rozumné, aby byla nastavená systémovým způsobem. Takový systém ale musí sbory pochopit, protože se jich bytostně týká a musí být nastavený tak, aby pro ně byl přijatelný. Věřím, že si to synodní rada uvědomuje a že potřebné vysvětlování, získávání zpětné vazby a případné úpravy v navrženém systému proběhnou do příštího jednání synodu.

Petr Štulc
foto: ARo

V tištěném časopise jsme u tohoto článku nedopatřením otiskli špatně grafy. V online verzi byla chyba opravena. Autorovi i čtenářům se tímto jménem redakce omlouváme.