Církevní budovy navštívilo za jediný den na půl milionu lidí

V Teplicích ukázali 400 let starou knihu

Vše začalo v 18 hodin na farní zahradě, kde byly připraveny hry a soutěže. Každý, kdo chtěl, získal malou odměnu. Děti dováděly na trampolíně, zatímco dospělí mohli posedět a dát si něco dobrého, bratr farář Martin Bánoci se pustil do grilování, a tak se všichni mohli posilnit klobásou či palačinkami od členek sboru.

V modlitebně byla pro hosty připravena výstava s liturgickými předměty, jako jsou kalichy, křestní pomůcky a farářský talár, všem zvídavým zájemcům poskytl odborný výklad bratr kurátor Radovan Gaudyn. Významným výstavním předmětem byla také 400 let stará kniha Čtení na každý den z roku 1615, která přežila Bílou horu, obě světové války i odsun sudetských Němců z Teplic. Dalším neméně významným kouskem byly kované klíče od secesního Kristova kostela, který stával v letech 1899 až 1905 v teplických Trnovanech. 

Oficiální program začal o půl osmé večer hudebním vystoupením teplického Krušnohorského pěveckého sboru, který navazuje na dlouholetou tradici zpěvu. Po tomto vystoupení se představil ženský komorní pěvecký sbor z gymnázia Teplice, který si říká Komoráček, a do třetice všeho dobrého vystoupil Duchcovský pěvecký sbor pod vedením sbormistryně Jany Moravcové.

Na závěr můžeme podotknout, že se Noc kostelů zase velmi vydařila a náš sbor dohromady navštívilo 246 hostů.

Eliška Zahradníková, FS Teplice

V Soběslavi promluvil Václav Malý, biskup a mluvčí Charty 77

Poslední stránka ze Školy Malého stromu. Zaklapnutí desek, šoupání židle. Čtrnáctiletý Šimon právě dočetl úryvek ze své oblíbené knihy. Lidský hlas nahradí během pár okamžiků zvuk varhanních píšťal, znějících do noci. Přerušíme na chvíli „čtení u sklenky vína“, tradiční součást soběslavské Noci. Je pro ni příznačné, že se jednotlivé programy přelévají jeden do druhého, propojené putujícími návštěvníky. Po půlnoci Noc pokračuje už jen dlouhými debatami o podstatě víry, smyslu života a vůbec.

Noc kostelů v Soběslavi začíná vždy bohoslužbami. Místo se každý rok mění, stejně jako se měnili mluvčí Charty 77. Jeden z nich, biskup Václav Malý, člověk pokory a pravdy, je letošním vzácným hostem. Vypráví o tom, že svoboda není zadarmo, a také odpovídá v besedě na dotazy návštěvníků. 

Tady, ve sboru ČCE, mají zase světovou (jak jinak) premiéru divadelní hry. Ve hře zdejšího souboru Drak n´Roses O zkáze Sodomy se hledá deset spravedlivých. A jak je pro divadelní duo Drak n´Roses typické, je to vtipné, trefné a netradiční. V Sodomě sice deset spravedlivých nenašli, ale v Rusku jsou. Ještě než Sodoma shoří, čtou se jména ruských spravedlivých. Maša Moskaljovová, Ilja Jašin, Guzel Jachina…

Soběslavská Noc kostelů dávno neuchvacuje jen architekturou dvoulodní gotiky a historií chrámů. Je to každoroční mozaika příběhů, hudby a divadla, ale především znamená otevřené dveře a otevřenou atmosféru. Tradice, která se mění. Tradice, která roste s místními sbory a v nich. Ne jako konkurence, ale jako partnerství, živé tělo. Každý rok jiné a přece stejné. Plné radosti a sdílení. Není noc evangelická a katolická, je Noc, která laskavě a vlídně přikrývá všechny a ukazuje cestu ke Světlu.

Zdeněk J. D. Kozlíček, FS Soběslav

V Soběhrdech se tančilo

Barvité, otevřené a živé společenství, propojování generací, prostor pro děti i lidi s handicapem. Tak se v posledních letech profiluje venkovský sbor, který nedávno oslavil 240 let existence. A přesně v tomto duchu zde letos proběhla i Noc kostelů.

Úvodního slova se ve slunném pátečním odpoledni zhostil svým typicky nekonformním způsobem farář Josef Bartošek. Hned poté následovala dernisáž výstavy umělců s mentálním postižením George Radojčiče a Dáši Filípkové, kterou spolupořádal pražský Ateliér radostné tvorby. Součástí bylo promítání krátkého animovaného filmu z dílny George a Magdaleny Hejzlarové „Dominikovy příběhy“ o neuvěřitelném dobrodružství Georgeova kamaráda Dominika Friče na dálném východě. Dalším bodem programu bylo povídání s Janem Fingerlandem o jeho knize Hebrejky. Diskusi moderoval husitský farář z Čerčan Petr Wagner. Posluchače zaujaly dojemné i šokující příběhy známých i méně známých biblických žen i možnost nahlédnout do autorovy odborné a tvůrčí dílny. 

Vrcholem večera byl bezesporu koncert hudebního uskupení Špejchar plus. Soběhrdským kostelem se rozevlály irské rytmy, a dokonce i improvizace kruhových tanců. Jako poslední zazářil Vladimír Vachoušek svým klavírním recitálem, prokládaným střípky z příběhů hudebních skladatelů i osobními romantickými vzpomínkami. 

Letos poctilo soběhrdský evangelický kostelík svou návštěvou kolem 60 lidí. Kromě interiéru kostela se návštěvníci sdružovali hlavně v zahradě kolem ohně a pod pergolou, kde nabízela své občerstvení putovní čajovna Pod moruší a děti bavila tvořivou činností benešovská dílnička Srdcem společně. Těšíme se opět v červnu napřesrok.

Míša Šmakalová, FS Soběhrdy

Vrcholem pardubické Noci kostelů byl koncert Karla Plíhala

V letošním roce čekal na návštěvníky pestrý program i ve farním kostele sboru ČCE v Pardubicích. Stejně jako loni sme vsadili na jistotu velkého jména a program vrcholil koncertem písničkáře Karla Plíhala ve dvojici s kytaristou Petrem Fialou. 

Tento rok jsme se ale snažili otevřít prostor kostela co nejširšímu spektru návštěvníků, a proto program začínal loutkovým představením herců královéhradeckého divadla Drak pro rodiny s dětmi, tentokrát s inscenací O Jankovi a jeho výdělcích z produkce studia Damúza.

Vždy je dobré ukázat i osobnosti, které jsou uvnitř vlastních řad sboru. V Pardubicích máme v tomto ohledu na rozdávání a letošní ročník ozdobil fotografickou výstavou s názvem „Prostor a čas vesmíru“ Pavel Rosa. Nezapomněli jsme ani na letošní výročí narození biskupa Jednoty bratrské Jana Blahoslava. Koncert při této příležitosti obstarala středověká kapela Paduana Hispanica v čele s kapelnicí Pavlou Hájíčkovou, která je také bývalou členkou pardubického sboru.

Podtrženo sečteno, letošní Noc kostelů v Pardubicích byla velmi milá událost s nadšenými ohlasy bezmála tří stovek spokojených návštěvníků, kteří mnohdy až teď objevili, že „ten dům s kalichem nad vchodem v Hronovické ulici“ je vlastně kostel.

Jan Zemen, FS Pardubice

Jimramovští nabídli výstavu fotografií i tapiserií

Vzhledem k vysoké kvalitě varhan v našem kostele nemůže chybět varhanní koncert; letos zahrál Ondřej Horňas. Jinak ale mělo celé setkání několik jedinečných prvků. V koláži z mluveného slova a hudby zazněla kapitola z deuterokanonické knihy Moudrosti. K tomu zpívala Petra Bohemi.

Výstava tapiserií Marie Jiřičkové byla myšlena také jako pocta autorce, která by se letos dožila 80 let. Osmimetrová šitá tapiserie byla vystavena vůbec poprvé, a ačkoliv jsem tvrdila předem, že se do kostela určitě vejde, bylo třeba při instalaci výstavy vymyslet, jak naložit se dvěma metry navíc. 

Fotogenické okolí Jimramova bývá na fotografiích často, ale František Plzák se svým smyslem pro detail a atmosféru přinesl jiný pohled. Při instalaci fotografií spolu s Kristínou Černou využili poprvé celý prostor kostela. 

O program pro děti na faře se starala osvědčená Zora Gregorová, hru venku vedla Iryna Marchenko z Ukrajiny. Iryna se už dávno vydělila ze skupiny uprchlíků, kterým je třeba pomoci, a svými katechetickými a organizačními schopnostmi pomáhá ona nám. Většina dětí do kostela ani nedorazila. Nebylo to třeba, jejich program byl jinde. 

Noc kostelů je vždy provedena ve spolupráci s obcí a veřejnost ji vede v patrnosti. Ale vzhledem k tomu, že rok od roku návštěvnost klesá, se zdá, že to není právě to, co tu lidi zajímá. Letos přišla celkem necelá stovka, v prvních letech byla účast více než dvojnásobná. Snad je potřeba udělat nějakou změnu. 

Elen Plzáková, FS Jimramov

V Brně se společně modlili za Ukrajinu

Program (nejen pro děti) začal už ve čtyři hodiny. Nejprve výtvarná dílna Marty Procházkové Tvoříme s tonetkami, při které mohly děti zaznamenat krásy inventáře Blahoslavova domu. Krátce nato začala poznávací hra Stromy v Bibli – Stromy v zahradě, při níž Gabriela Stögerová nechávala příchozí určovat zeleň ve farní zahradě. Větší návštěva rodin s dětmi pak dorazila na interaktivní program divadla DIP, nazvaný Stromocity, který také rozvíjel pozornost vůči přírodě kolem nás.

Spolu s Alexejem Chetvertnikem, kazatelem ukrajinsko-ruského společenství Ekklézia, které se schází v Blahoslavově domě, jsme se společně modlili za Ukrajinu. Soustředěně jsme vyslechli koncert brněnské varhanice Hany Bartošové a hobojistky Barbory Šteflové a vzápětí také vystoupení Láryho Hausera, herce divadla Husa na Provázku s jeho scénickým čtením textů Daria Fo o svatém Františkovi. 

Pozdně večerní návštěvníci mohli na Blahoslavově dvoře přidupávat při písních domácí punk-folkové skupiny Ležíš, nebo se naopak ztišit při vstupech tří místních varhaníků: Martiny Šebestové, Jana Pikny a Blahoslava Ryšavého. 

Kdo k nám nemířil za kulturou nebo pobožností, přispěl aspoň na Diakonii zakoupením a konzumací místní vyhlášené palačinky. 

Martin Horák, FS Brno II

připravila ARo, redakčně kráceno
foto: archiv sborů