Církev vděčně přijímá dědictví

Jméno bratra Ladislava Hanuse je zřejmě pro většinu lidí mimo region Hlinska neznámé. Ve sboru v Rané ho znají naopak velmi dobře. Díky jeho štědré podpoře dokázali průběžně opravovat kostel i faru. Když pak zhruba před rokem zemřel, odkázal církvi většinu svého majetku.

V mnoha ohledech působí jeho rozhodnutí pokrokově. Protože neměl dědice ze zákona, propadl by jeho majetek státu. Díky závěti ale významně podpořil dílo, na kterém mu celý život velmi záleželo.

Dům se zahradou svěřil vzdálenému příbuznému, který o něj poslední roky života pečoval. A který o jeho velkorysém záměru neměl nejmenší tušení.

Peněžní prostředky rozdělil rovným dílem mezi mateřský sbor v Rané u Hlinska, Diakonii Českobratrské církve evangelické a Jeronýmovu jednotu – tedy církevní dílo, které pečuje o sborové budovy, kostely, modlitebny, zkrátka o stavby a zázemí pro různá evangelická společenství.

Zbylé jmění, především 13 hektarů úrodných polí, rozdělil rovným dílem mezi Diakonii ČCE a Jeronýmovu jednotu.

Celkový čistý výnos z pozůstalosti činí pro Jeronýmovu jednotu téměř 2,5 milionu Kč a pomůže mnoha dalším sborům s údržbou i rozvojem sborových areálů po celém Česku. Podobná částka putuje do naší Diakonie, kde poslouží v souladu s diakonickým posláním – bude použita především na péči o ty nejslabší: seniory, maminky samoživitelky nebo lidi s postižením.

O dobročinné závěti se v poslední době mluví stále častěji. Jedná se o dobrou možnost, jak část svého majetku po smrti věnovat na charitativní účely, kulturním organizacím nebo sociálním službám jako ocenění a podporu jejich potřebné práce. V zahraničí je to už desetiletí běžná praxe. V Česku se o této možnosti stále mnoho neví.

Bratr Ladislav Hanus zemřel v říjnu loňského roku. Letos v září byla poslední smluvní stranou podepsána smlouva o předání urny s pozůstatky Městským úřadem Chrudim. Teprve na jejím základě mohl sbor v Rané u Hlinska urnu převzít a připravit poslední rozloučení.

Právě o tento svůj domovský sbor a o jeho provoz bratr Hanus pečoval ještě za svého života. „Byl dlouholetý a věrný člen a presbyter našeho sboru. Velice se zajímal o dění v církvi. Vážili jsme si ho jako přímého člověka. Díky jeho finančním darům došlo z velké části k opravě fary a kostela,“ vzpomínala kurátorka Jana Černá na výjimečnou osobnost při posledním rozloučení v říjnu letošního roku.

Jiří Hofman