Chceme usnadnit lidem prchajícím před válkou důstojný život

Jak to všechno začalo? 

Myšlenka na vznik komunitního centra, pomáhajícího ukrajinským uprchlíkům, vznikla bezprostředně po zahájení aktuálního válečného konfliktu na Ukrajině v únoru 2022. Zakladatelé Dalimil Petrilák, podnikatel se zkušeností z evropské migrační krize z roku 2015, a Jan Böhm z organizace Lékaři bez hranic si velmi záhy uvědomili, že se může jednat o dlouhodobý problém, který nás citelně zasáhne. Proto začali zjišťovat, jestli je někdo v Pardubicích schopen systematické, dlouhodobé a komplexní pomoci, zacílené na ukrajinské uprchlíky. Protože taková organizace v Pardubicích neexistuje, založili v průběhu několika měsíců novou organizaci, která dostala jméno podle ukrajinské národní rostliny, tedy Kalyna.

Kdo se zpočátku ještě podílel na činnosti uprchlického centra? 

U založení byla také Hana Ducho, farářka Českobratrské církve evangelické, a Marian Kurylo, řeckokatolický farář. Od začátku války byla v pomoci také velmi aktivní Alexandra Tušlová, mluvčí magistrátu města Pardubic. Všichni se stali členy výboru Kalyny. Přidala se také Ivona Baklíková, někdejší ředitelka Centra na podporu integrace cizinců (CPIC) v Pardubicích, která byla díky své dlouhodobé zkušenosti s prací s cizinci velkým přínosem nově vznikající organizace. Stala se také její první ředitelkou. Výkonný tým, který byl vytvořen v červnu 2022, se personálně od té doby nezměnil. 

Jak již bylo řečeno, v představenstvu spolku jsou hned dva duchovní – řeckokatolický farář Marian Kurylo a evangelická farářka Hana Ducho. Jak se na aktivitách komunitního centra podílely církve před třemi lety a jak se podílí dnes?

Církev nás od začátku až do současnosti podporuje, a to jak finančně, tak poskytováním prostor, protože aktivity Kalyny se rozšířily a v současné době už stávající prostor nedostačuje, např. pokud jde o zájem o kurzy českého jazyka. Vzájemně se účastníme akcí, komunikujeme spolu a už jen samotná morální podpora je pro nás velkou vzpruhou. 

Co v praxi znamená to, že vaše centrum je komunitní?

Naše centrum je otevřené všem, kteří přicházejí z Ukrajiny v obavě z důsledků válečného konfliktu. Fungujeme ale také jako integrační prvek této bezprecendentní uprchlické vlny. Spojujeme ukrajinskou a českou veřejnost tím, že dáváme možnost, aby se některých aktivit centra účastnili i Češi. Typicky jsou to volnočasové programy, výlety nebo např. přednášky. V centru také fungují čeští a ukrajinští dobrovolníci, kteří spolu velmi dobře fungují a dokazují, že odlišná národnost není překážkou, ale naopak obohacením vzájemného soužití. Komunita v centru dělá i vlastní aktivity pro svůj rozvoj, vyžití a zařazení do společnosti. 

Co pokládáte za hlavní smysl činnosti Kalyny?

Hlavní smysl se vlastně od začátku naší činnosti nezměnil. Původní poslání zůstává platné – chceme usnadnit lidem, prchajícím před válkou z Ukrajiny, jejich integraci a důstojný život v České republice. Zároveň chceme přiblížit nové sousedy a jejich kulturu české veřejnosti, abychom ukázali, že lidé z Ukrajiny nejsou hrozbou, jak tvrdí dezinformační zdroje. Naopak, díky vysoké míře vzdělanosti jsou tito lidé ekonomickým přínosem a také kulturním obohacením. 

Z kolika spolupracovníků se skládá váš tým a čemu se věnují?

Náš tým má v současné době šest zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, ale ne všichni jsou zaměstnáni na plný pracovní úvazek. To nám bohužel náš rozpočet nedovoluje. Jejich obrovské nasazení, zápal pro věc a loajalita vůči Kalyně jsou ale zásadní pro úspěch Kalyny a pozitivní vnímání naší práce v očích našich klientů a donátorů. Kromě toho zde máme externí spolupracovníky, ať už na dohody o provedení práce nebo dobrovolníky. 

Jaké prostory centrum využívalo dříve a jaké dnes?

Na samotném začátku jsme měli možnost využít kanceláří bývalé studentské koleje v areálu Univerzity Pardubice. Společně s námi objekt obývaly desítky uprchlíků z Ukrajiny. Naše činnost ale byla v té době omezená, prostory jsme mohli využívat pouze pro ty, kteří byli ubytovaní přímo v daném objektu. Využívali jsme proto prostory ve spolupráci s partnerskými organizacemi v Pardubicích, ať už šlo o zmíněnou Českobratrskou církev evangelickou, Krajskou knihovnu v Pardubicích nebo například Rodinné centrum Sluníčko. Díky vstřícnosti města Pardubice jsme se zhruba po roce mohli přestěhovat do nebytových prostor v městské části Dukla, kde sídlíme dodnes a můžeme se věnovat komunitní práci naplno – centrum je otevřené skutečně pro kohokoliv. Provozujeme také od pondělí do pátku a v neděli komunitní kavárnu s výbornou výběrovou kávou. 

Věnujete se dospělým a dětem. Jaký program nabízíte pro dospělé a kolik se jich programů účastní?

Pro dospělé nabízíme kurzy českého a anglického jazyka, ženský klub s výtvarnými a tvořivými aktivitami a terapeutickou skupinu. Účastnice kurzu také velmi rády jezdí na výlety po České republice a poznávají tak naši zemi. Dále máme připraven komplexní program pracovního poradenství a vzdělávání za účelem lepšího pracovního zařazení a znalosti práv a povinností v pracovní oblasti v ČR. Nechybí ani psychologická pomoc, ať už individuální nebo skupinová. Pořádáme také různé jednorázové kulturní, sportovní a vzdělávací akce, výlety pro širokou veřejnost, nejen pro Ukrajince. Velmi rádi potkáváme u nás v centru Čechy. V našem centru je také pro Ukrajince k dispozici individuální pomoc pro řešení každodenních záležitostí, týkající se komunikace s úřady, školami, hledání bydlení nebo například vyhledávání lékařské pomoci. Programů a různých aktivit se účastní okolo 400 dospělých lidí měsíčně, mnozí z nich opakovaně. Velmi si chválí možnosti navštěvovat centrum, kde se mohou cítit jako doma a zároveň se mohou dozvědět mnoho nového. A také zde mohou najít nové přátele.

V programech pro děti je na stránkách spolku kromě doučování češtiny a matematiky uveden také výtvarný a divadelní kroužek. Jaké děti se schází na výtvarném spolku a co při něm tvoří?

Aktivit pro děti máme opravdu hodně, myslím, že si vybere každý. Pokud jde o výtvarné aktivity, ty máme zaměřeny na různé věkové skupiny, od předškolních dětí až po dospívající. Cílem je nejen nabídnout smysluplnou volnočasovou aktivitu, ale tyto aktivity mají také zklidňující, až terapeutický účinek a jsou velmi vyhledávané. Výtvory jsou skutečně různorodé, většinou jde o obrázky na témata vztahující se k významným českým nebo ukrajinským svátkům. Používané jsou rozličné výtvarné techniky a jsem moc ráda, že se nám podařilo navázat spolupráci s lektory s výtvarným vzděláním a bohatými zkušenostmi v práci s dětmi a mládeží. 

Divadelní kroužek pořádáte ve spolupráci s Pamětí národa. Můžete nám přiblížit jeho činnost?

Divadelní kroužek v Paměti národa vznikl ještě před tím, než začala současná válka na Ukrajině. Divadelní kroužek, který navštěvují ukrajinské i české děti, už v Pardubicích běží třetím rokem. Každý rok děti nastudují téma, spojené se svobodou a její utlačováním, např. v období 2. světové války v Německu nebo v době normalizace v Československu. Závěrečné vystoupení, kde děti mohou předvést, co si společně s lektorkou v průběhu školního roku připravily, probíhá vždy v květnu v rámci Multikulturního týdne v Pardubicích. Nejinak tomu bude i letos. 

Nabízíte mnoho různých aktivit a jistě se v různé podobě také setkáváte s mnoha Ukrajinci a Ukrajinkami – jak těmi, již dlouhodobě žijícími v ČR, tak také uprchlíky z posledních tří let. Jaká je dnes mezi nimi nálada? A čím by jim mohli pomoci čtenáři Českého bratra v místech, kde bydlí?

Mohu posoudit zejména náladu současných uprchlíků, kteří u nás pobývají několik let, s nimi se setkáváme nejčastěji. Stále se snaží naučit se jazyk, který by jim umožnil fungovat v naší společnosti prakticky plnohodnotně. Panuje mezi nimi ale velká nejistota ohledně toho, jaký bude vývoj na Ukrajině, zda se v blízké době podaří uzavřít příměří a zda bude vůbec možná poválečná obnova v nějakém blízkém časovém horizontu a budou se tak moci vrátit. Nepochybně se někteří z nich budou chtít usadit v naší zemi trvale – jejich děti zde navštěvují školy a mají nové kamarády a jejich staré domovy jsou zničené nebo se nacházejí na okupovaných územích. Další vývoj je ale skutečně těžké nyní odhadnout. Co určitě stále potřebujeme, je finanční podpora za účelem udržení činnosti centra – je potřeba dokončit celý proces integrace, mnoho lidí stále potřebuje pomoci a i nadále k nám přichází další uprchlíci, kteří začínají od nuly. 

Oceníme i dobrovolnickou výpomoc a také budeme velmi rádi, když budou vaši čtenáři navštěvovat naše centrum, účastnit se akcí a koupí si naši výbornou kávu. V každém případě jsou všichni zájemci v centru Kalyna velmi vítáni. Těšíme se na vás!

připravil Mikuláš Vymětal
foto: archiv komunitního centra Kalyna