ČESKÝ BRATR 9/2026. TÉMA: NA CESTĚ

7. října 2026

(ČB 9/2026) Letos v létě jsem navštívila jeden tábor. Odehrával se tam zrovna příběh Jana Amose Komenského. Během týdne jsme s dětmi „procestovali“ několik zemí – z Čech až do Nizozemí. S Komenským jsme prožili jeho úspěchy, ale i dramatické životní zvraty, které ho opakovaně nutily k útěku.

ČESKÝ BRATR 9/2026. TÉMA: NA CESTĚ
7. října 2026 - ČESKÝ BRATR 9/2026. TÉMA: NA CESTĚ

Člověk putující

Letos v létě jsem navštívila jeden evangelický tábor. Odehrával se tam zrovna příběh Jana Amose Komenského. Během týdne jsme s dětmi „procestovali“ několik zemí – z Čech až do Nizozemí. S Komenským jsme prožili zničující požár Lešna, kde shořela většina jeho díla. Byli jsme svědky zrady ze strany švédského dvora, který Komenskému a jeho lidu slíbil ochranu, a namísto toho jeho vojska do Čech vtrhla rabovat. 

Komenského mám v úctě a základní kontury jeho životopisu znám. Díky tomuhle zážitku jsem si znovu uvědomila, čím vším musel během svého nelehkého života projít. Málokdo z nás věděl o životě exulanta víc než on. 

I Bible je plná lidí na cestě. Abraham vychází do neznáma. Mojžíš putuje roky pouští. Učedníci opouštějí své sítě a vydávají se za Ježíšem. A první křesťané sami sebe označují za ty, kdo následují „cestu“.

Křesťan není člověk, který už dorazil do cíle. Je to člověk putující. Víra není stav, ale pohyb. Je to trpělivé následování Krista. Krok za krokem. Někdy s jistotou, jindy s pochybnostmi.

Takovou zkušenost popisuje i Komenský. V knize Unum necessarium píše: „Já sám jsem poutník bez domova, bloudil jsem na tisíci rozcestích, zdržoval se zbytečnostmi, troskotal na mnoha překážkách, ale také jsem díky Bohu mužem touhy po dobru a po jeho zdroji – Bohu.“

V těch slovech nemluví jen o sobě. Popisuje něco obecně lidského. Kdo z nás někdy nebloudil? Zabýval se nepodstatnými věcmi? Kdo nenarazil na nečekané překážky? Ale v tom všem bloudění a ztrátách, připomíná Komenský, se tyčí pevný opěrný bod – Bůh.

Možná právě v tom spočívá tajemství křesťanského domova. Není to místo na mapě. Je to vědomí, že ať jsme kdekoli, patříme Kristu. Že na všech cestách života máme svého dobrého a věrného průvodce. A že i když se někdy cítíme jako poutníci bez střechy nad hlavou, směřujeme k Domovu.

Adéla Rozbořilová

ARO barva

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – V. Heinrich Groll
Rozhovor s „potulným kazatelem“ Petrem Brodským – O. Kolář
Víc než střecha nad hlavou – Z. A. Eminger
Na cestě bez vlastního kostela – A. Kaucká
Rozhovor s pořadatelem festivalu Meziprostor Petrem Brunou –
A. Rozbořilová
Na cestě do Zhořce – J. Hamariová
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Rozhovor s Věrou Pospíšilovou – D. Ženatá
Po stopách herlíkovických brigád – S. van Garderen
S Američany v kostele – K. Suchomelová
Rekonstrukce nymburské fary – T. Cimrmannová
Novou cestou po stopách – A. Hatajová
Varhanní lázně v Sola gratia – E. Čejková
DIAKONIE
Rozhovor s ředitelkou speciální školy Ivanou Kováčovou – A. Šůra
SLOVO
Jak se mění Evangelická církev? – P. Štulc
Rozhovor se strojvedoucím Janem Satkem – A. Rozbořilová
Recenze: Byl jsem ve vězení – Z. Turek
Poslední slovo – A. Wrana