ČESKÝ BRATR 9/2021. TÉMA: STŘEDNÍ GENERACE

4. listopadu 2021

4. listopadu 2021 - ČESKÝ BRATR 9/2021. TÉMA: STŘEDNÍ GENERACE

(ČB 9/2021) Poutníci říkají, že pěší pouť je modlitba nohama. Já jsem využila převod. Na svoji malou pouť jsem totiž vyrazila na kole. Mým cílem nebylo žádné slavné poutní místo ani exotická lokalita. Přesto ale místo výjimečné – domov. Proč se plácám na kole, když můžu být doma pohodlně vlakem za dvě hodiny? Inu, je to nejen ekologický způsob, sportovní výkon a spirituální zkušenost, ale taky možnost ohledávat sebe sama, umět být a být sám se sebou.

Vzdálenost mezi Prahou a rodnou vsí na Moravě je asi 210 km. Chtěla jsem ji zkusit urazit za dva dny, s jedním přespáním. To jsem si naplánovala do Chrudimi, která leží zhruba v půlce cesty.

První část trasy je pohodová, podél Labe je to placka, v Chrudimi jsem cobydup. Přespávám na místní faře, kde se mě láskyplně ujímají Lavičtí. Tímto jim ještě jednou děkuji.

Výstup z komfortní zóny začíná druhý den ráno. Koleno, které se mi začalo ozývat už před Přeloučí, se přes noc rozleželo a citelně rozbolelo. Bojím se, že trasu nevydrží a že nebudu moct jet. Nakonec nasazuju bandáž, polykám paralen a jedu, co to dá, než si koleno všimne, že jedeme do kopce.

Bolet to ale ještě bude. Až do Poličky je to samé stoupání. Kopec nad Prosečí ze mě vysává síly, koleno bolí a já chvíli kolo vyčerpaně tlačím. Tenhle kopec je smrt. Ráno jsem si ale řekla, že aspoň do Poličky chci dojet, a tak jedu „na krev“, únavě navzdory a koleno nekoleno. Když uvidím v dálce kostelní věž, rázem do mě vletí energie. Polička! Vím, že nejnáročnější úsek je za mnou. Odteď už to bude hlavně z kopce. Uháním dál, dopředu mě žene pocit, že jsem už fakt blízko.

Domů přijíždím o dvě hodiny později. Unavená, ale šťastná. Dokázala jsem to! Tahle pouť mi ukázala, že člověk zvládne mnohem víc, než si sám myslí. A že „dál přece nejdeme sami“: ať už jsou to milí lidé, anebo Pán Bůh, který nade mnou ty dva dny bděl.

Adéla Rozbořilová