(ČB 7+8/2024) Příští rok uplyne 75 let od vraždy demokratické političky, právničky, feministky a odbojářky Milady Horákové. Ta se stala jedinou ženou, která byla během komunistických politických procesů popravena.
Příští rok uplyne 75 let od vraždy demokratické političky, právničky, feministky a odbojářky Milady Horákové. Ta se stala jedinou ženou, která byla během komunistických politických procesů popravena.
Proti její smrti marně volaly i takové osobnosti, jako A. Einstein či W. Churchill. Sama Horáková podat žádost o milost odmítla. Naopak propagandou zfanatizovaný národ velmi hlasitě volal po nejpřísnějším trestu. Schvalovali jej dělníci i významné osobnosti (např. E. Zátopek či děkan FF UK B. Havránek). Ve štvavé kampani byly zneužity i děti, které měly tvořit malůvky na téma zrádců národa. Zapojení veřejnosti, aby „promluvil hlas lidového hněvu“, bylo promyšleným tahem režimu na popud sovětských poradců. Trest smrti byl vykonán 27. 6. 1950 o půl šesté ráno. Horáková umírala trýznivým způsobem téměř čtvrt hodiny.
Osud této statečné a morálně pevné ženy je nejen příběhem tragickým, ale také příběhem hříchu a odpuštění. Morální velikost Horákové totiž spočívá i v tom, že se ani doslova s krkem v oprátce nesnížila na úroveň svých vrahů. Naopak, z jejích posledních slov se zdá, že jim snad dokázala odpustit. „Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“ Sama naopak v dopisech z cely smrti prosila své blízké za odpuštění. „Jak mne to trápí – (…) že už není možno, že nezbývá času to napravit. (…) Prosím Vás, pro všechno krásné, co bylo mezi námi: odpusťte.“
Hlubokou křesťanskou víru nalezla – jak se sama vyznává – v nejtemnějších nacistických žalářích, kde byla vězněna. Ač pokřtěná katolička, přijala víru svého muže a stala se členkou evangelického sboru na pražském Smíchově. O návštěvu místního faráře Jana Kučery před popravou velmi stála, nebylo jí však vyhověno. I za svůj krátký život stačila měrou vrchovatou prokázat morální sílu a věrnost evangeliu, ale také ideálům pravdy, svobody a demokracie. Kéž je nám i po třech čtvrtích století příkladem i mementem.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – M. Sabo
Rozhovor s bývalým vězněm Jaromírem Daleckým a vězeňským
kaplanem Pavlem Kočnarem – J. Plíšková
Tělo, svět a ďábel – P. Jandejsek
Instantní návod na odpouštění v praxi – P. Michalová
Jak nehřešit slovem hřích? – J. Hoblík
Křesťanovy nové šaty – R. Mazur
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
Pestrost sborů je velká a zajímavá – D. Ženatá
V našich sborech se dějí pozoruhodné věci – F. Susa
Noc kostelů opět lámala rekordy – A. Rozbořilová
Fajnová zábava k nám patří – J. Kašpar
Největší evangelický kostel na Moravě stojí již 180 let – J. Kučírek
Maturita z nedělky – L. Ridzoňová
Prostor pro setkání s lidmi i s Pánem Bohem – A. Rozbořilová
V Jablonci mají nový stůl Páně – O. Titěra
DIAKONIE
Jde o naše rodiče – A. Šůra
Otevření Domova Pomněnka – P. Hladík
SLOVO
Nic nás nemůže odloučit – A. Rozbořilová
Faráři a jejich nenahraditelnost – Z. Šorm
Recenze: Nikdy tu nebyly? – A. Rozbořilová
Ornitologická poznámka k článku br. Rejchrta – P. Čmelík
Poslední slovo – M. Procházka