(ČB 6/2025) Když jsme vloni spustili dotazník zpětné vazby, jeden ze zřejmě nespokojených čtenářů nám v něm napsal, že na něj časopis působí jako „platforma pro levicově orientovanou aktivistickou alternativní subkulturu evangelických intelektuálů“. S nadsázkou se obávám, že po tomto čísle se nálepky levicově orientované platformy už nezbavíme.
Když jsme vloni spustili dotazník zpětné vazby (stále je možné ho vyplnit na ceskybratr.cz/dotaznik), jeden ze zřejmě nespokojených čtenářů nám v něm napsal, že na něj časopis působí jako „platforma pro levicově orientovanou aktivistickou alternativní subkulturu evangelických intelektuálů“. S nadsázkou se obávám, že po tomto čísle se nálepky levicově orientované platformy už nezbavíme.
Chtěla bych ale zdůraznit, že naším záměrem je, aby Český bratr byl pokud možno apolitický. Naše citlivost vůči sociálním otázkám a zranitelnějším lidem nepramení z levicové ideologie, ale z inspirace evangeliem. Vždyť zvláštní pozornost a péči věnoval lidem, na které společnost zapomněla, právě Kristus.
Je zřejmé, že být nablízku těmto lidem je jeden ze základních úkolů církve. Proto nemůže zůstávat lhostejná vůči sociálním tématům. Potvrzuje to i prohlášení, které přijalo letošní zasedání synodu. A mnohé se daří v praxi. Církev dobře zareagovala v pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, na mnoha místech funguje sborová pomoc lidem na okraji, vysoce kvalitní služby poskytuje Diakonie ČCE. Solidarita se ukazuje i v krizových situacích, například při loňských povodních či po tornádu na Moravě v r. 2021. Jsem přesvědčená, že v logice řečeného je stejně tak důležité, aby tato starost o druhé rezonovala i v církevním časopise.
V tomto čísle se věnujeme tématu chudoby a materiálního nedostatku. Že nejde o téma okrajové, dosvědčují tvrdá data. Podle statistik společnosti Eurostat je v ČR aktuálně postiženo chudobou téměř čtvrt milionu lidí. Na „hranici chudoby“ se pohybuje milion obyvatel. V existenční nejistotě žije dokonce třetina Česka. Přes 600 000 lidí je v exekuci.
To všechno jsou závažné podněty nejen pro sekulární společnost, ale také pro církev. Chceme proto tímto vydáním časopisu napomoci tomu, aby se o sociálních otázkách více hovořilo i v našem prostředí.
Inspirativní čtení přeje
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – V. Groll
Rozhovor s františkánem Pavlem Šebestiánem Smrčinou –
A. Rozbořilová
Bydlení jako zrcadlo chudoby v Česku – F. Outrata
Ježíš a sociální realita jeho doby – J. Lukeš
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Loutkové divadlo přibližuje biblické příběhy – D. Ženatá
V Praze proběhlo 3. zasedání 36. synodu – A. Rozbořilová, J. Hofman
Rodina se po požáru domu staví na nohy. I díky pomoci blízkých –
A. Rozbořilová
Nad prohlášením synodu k sociální situaci – F. Susa
Sanitární zařízení tábora v Bělči se dočká významné přestavby –
J. Hofman
Bůh je lávka – R. Konvalinková
DIAKONIE
Gotická studna, černá kuchyně a moderní sociální služba – A. Šůra
Svatodušní sbírka 2025 pro potřeby lidí s duševním postižením –
J. Navrátilová
SLOVO
Způsob života vyznačující se chutí evangelia – J. Hofmanová
Tchajwanská mise – P. Pokorný
Recenze: Faráři jsou taky lidi. O farářkách nemluvě – A. Rozbořilová
Poslední slovo: Omnia mea mecum porto? – S. Jacobea