ČESKÝ BRATR 5/2025. TÉMA: NEMOC A BOLEST

Óda na frankovku

Před nedávnem uplynuly letošní Velikonoce, při kterých si křesťané tradičně připomínají Kristovo umučení a zmrtvýchvstání. Myslíme na to, jakou potupu Kristus musel snést před Pilátem a při cestě na Golgotu. Máme před očima utrpení, které prožíval, když ho bičovali, byl přibit na kříž a pomalu umíral. 

Záměrně právě na Velikonoční neděli 20. 4. byla přímo v jednom z vinohradů poblíž Velkých Pavlovic odhalena socha s názvem Óda na frankovku. Ačkoliv by to člověk podle názvu spíš nepředpokládal, jedná se o vyobrazení Krista. Jde o dřevěný kříž, na jednom z jeho ramen ležérně posedává Kristus s trnovou korunou na hlavě a kalichem vína v ruce, kterým kyne směrem k velkopavlovickému kostelu. Podle slov autora Marka Laciny jde o projev „vděčnosti naší vinorodé krajině, rodné obci a všem lidem, kteří na ní hospodaří“. 

Nepatřím mezi ty, kteří by se pohledem na sochu pohoršovali. Nějak ale nevidím souvislost mezi rurální tematikou a vyobrazením zkrvaveného Ježíše. Připadá mi to jako poněkud neštastné, ale zejména naprosto neadekvátní přeznačení stěžejního křesťanského symbolu, který banalizuje (Kristovu) bolest a do popředí dává oslavu alkoholu, který je v českých krajích pojímán jako součást identity a lék na všechno – včetně bolesti a trápení. Nebo autor poukazuje na to, že ukřižování byla „pohoda“ – a teď to hezky zapijeme? Ráda bych ocenila dobrý, klidně i trochu štiplavý humor či sarkasmus, ke kterému ve svých dílech sahá třeba David Černý (např. sv. Václav „jedoucí“ na zdechlém koni). Ale Lacinovo dílo je tak plytké, že tam vůbec žádnou myšlenku nenacházím. 

Jedna věc je přeci jen zajímavá. Je-li Kristovo ukřižování vnímáno jako symbol bolesti, pak je myslím pro naši společnost symptomatické právě to, co dělá Lacina – snaha bolest odsunout pryč. Kristova bolest ale odstřihnout nejde. Jeho utrpení je součástí příběhu. Příběhu o tom, že právě bolest může vést k vítězství.

Inspirativní čtení přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – L. Freitingerová
Rozhovor s evangelickou teoložkou Alžbětou Lněničkovou – M. Sabo
Život je životem od začátku až do konce – R. Šormová
Rozhovor s psychiatričkou a psychoterapeutkou Radmilou
Schneiderovou – A. Rozbořilová
Jak zranitelnost patří k identitě církve? – J. Hofmanová
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Evangelíci oslavili největší svátky roku – A. Rozbořilová
Na faře v Chrástu otevřeli Útočiště – K. Šimr
Průkopnictví a představivost – J. Tomeš
Vrchlabská evangelická fara patřila už podruhé romské kultuře – J. Kašpar
Stoleté jubileum kostela Mistra Jana Husi v Plzni – P. Tichý
Staň se dobrovolníkem na sjezdu! – B. Litomiská
DIAKONIE
Rozhovor s koordinátorkou provozu Domova Radost Markétou
Novákovou – B. Uldrychová
SLOVO
Rozhovor s ředitelkou komunitního centra Kalyna Petrou Srdínkovou – M. Vymětal
ADHD nevnímám jako poruchu – O. Kolář
Vzpomínky na velkou válku – A. Rozbořilová
Recenze: Partyzánskou stezkou po Horácku – D. Ženatá
Recenze: Požehnání na 280 znaků – L. Ridzoňová
Poslední slovo – P. Hájíčková