ČESKÝ BRATR 4/2026. TÉMA: JEŽÍŠOVO UČENÍ

Velká noc?

Víte, proč se Velikonoce jmenují Velikonoce? Není to vlastně žádný chyták, etymologie českého výrazu pro největší křesťanský svátek je nasnadě – „veliká noc“ (původně singulár). Obdobné tvary jsou doloženy i v dalších slovanských jazycích, např. polštině (Wielkanoc) nebo slovinštině (Velika noč). 

A skutečně – motivů noci či temnoty se ve velikonočním příběhu objevuje mnoho. Tím nejvýraznějším biblickým je bezesporu noc v Getsemanské zahradě (Mt 26,36–56), kdy se odehrála poslední večeře, Ježíšovo zatčení, a než zakokrhal kohout, stihl ho ještě Petr zapřít. Temnota nastala i v okamžiku Ježíšovy smrti na kříži (Mt 27,45–46). A také by v noci vzkříšen, protože ráno našly ženy už jen prázdný hrob (Lk 24,1–4).

Nejvíce ale „velká noc“ zřejmě odkazuje k vigilii, tedy nočnímu bdění (ze soboty na neděli), jejíž biblický předobraz najdeme v příběhu o vyjití z Egypta – které se pochopitelné také odehrálo v noci. 

Znamená to, že přelomové věci se v Bibli dějí v noci? Posilovala by to i paralela s Vánocemi – to jsou přeci také „noce“, dokonce svaté (z něm. Weih-)!

Vlastně se dá říct, že ano. Ve staré židovské tradici (a nejen v ní) byla prý noc vnímána jako prostor mimo lidskou kontrolu, prostor pro Boží jednání. A zároveň znamení Boží skrytosti. Noc není nutně něco negativního, ale spíš tajemství. 

A pak je tu němčina a angličtina. V obou výrazech pro Velikonoce (Ostern, resp. Easter) je znát slovo „východ“. Žádná noc. Spíš její pravý opak. Oba výrazy totiž prý odkazují k Ēostre, anglosaské bohyni jara a úsvitu. Křesťanství potom název prostě přejalo. A kontrast najdeme i mezi slovanskými jazyky. Třeba ukrajinština místo „veliké noci“ mluví o „velkém dni“ (velyk den). 

Ale ať už slavíme „velkou noc“ nebo „velký den“, jedno je jisté. Právě velikonoční příběh nám silně připomíná, že v Božím plánu nemá ani ta největší tma poslední slovo.

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – M. Kadlecová
Rozhovor s religionistou Zdeňkem Vojtíškem – R. Mazur
Boží království jako náprava věcí lidských – J. Mrázek
Křesťanské hodnoty ano, nebo ne? – D. Ženatý
Milujte své nepřátele – J. Šamšula
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Rozhovor s výpomocnou kazatelkou Kateřinou Vojkůvkovou – A. Rozbořilová
Péče o druhé i sebe samé – M. Drdová
Anketa o reformě seniorátů – A. Rozbořilová
Porada mládeže 2026 – K. Bubeníková
Konference v Senátu patřila neviditelným hrdinům – A. Rozbořilová
One Day Café – O. Kolář
DIAKONIE
Otevřeno o víkendu a pomoc s bydlením – A. Šůra
SLOVO
Rozhovor s narativním designérem Jiřím B. Kotherou – A. Rozbořilová
Recenze: Vážení a milí přátelé… – A. Koukol
Recenze: Beze studu, ale ne bez napětí – P. Hanych
Dopisy čtenářů: Já a povolání, povolání a já? – T. Pikous
Dopisy čtenářů: Jednoduchá, prostinká víra – A. B. Šnoblová
Poslední slovo: Ježíš učitelem – A. Koukol