(ČB 4/2025) Když jsme vloni oslavovali 100 let Českého bratra, přemýšlela jsem nad tím, kolik let má ještě před sebou. Jaká je jeho budoucnost? Matematické výhledy jsou neúprosné. Pokud bude vývoj nákladu časopisu pokračovat stejným tempem jako v letech 2021–2024, podle odhadů do roku 2040 zanikne. Jaká je to představa? Je „náš časopis“ přežitek, nebo o něj stále stojíme?
Poslední sčítání lidu v r. 2021 potvrdilo porevoluční trend odlivu členů církve. Kritici namítají, že sčítání bylo zkresleno nevhodnou formulací otázky, která vyznání zjišťovala. Úbytek věřících je myslím patrný – a to i přímo v kostelních lavicích. Ale čísla nejsou vše. Je lepší masová církev plná vlažných „kostelochodičů“, anebo stádečko věrných srdcařů? Ze své skromné zkušenosti soudím, že církev potřebuje takové lidi, kteří přiloží ruku k dílu, kteří tvoří a nabízejí společenství.
Pokles zájmu o církevní život je znát i v klesajícím nákladu našeho časopisu. Když jsem do redakce nastupovala, měsíční náklad se pohyboval těsně pod hranicí 3000 kusů. Po pěti letech je téměř o tisícovku níž. Jako tištěný časopis zápasí Český bratr samozřejmě i s jinými nepříznivými okolnostmi, např. obecným útlumem čtenosti tiskovin, ale také svojí konzervativní formou či specifickým obsahem.
Když jsme vloni oslavovali 100 let Českého bratra, přemýšlela jsem nad tím, kolik let má ještě před sebou. Jaká je jeho budoucnost? Matematické výhledy jsou neúprosné. Pokud bude vývoj nákladu časopisu pokračovat stejným tempem jako v letech 2021–2024, podle odhadů do roku 2040 zanikne. Jaká je to představa? Je „náš časopis“ přežitek, nebo o něj stále stojíme?
V redakci vynakládáme velké úsilí, abychom vám nabídli co nejlepší časopis. Snažíme se šířit dobré jméno církve i nadějné Boží slovo. Chceme mít na zřeteli, že církevní časopis je tu opravdu pro všechny. Usilujeme spíše o to stmelovat než rozdělovat. Anebo alespoň hledat to společné – obzvlášť ve světle aktuálního zmenšování církví a polarizace společnosti.
Aktuálně např. pracujeme na přípravě digitálního předplatného. Cenu přitom navzdory stále zvyšujícím se nákladům držíme na naprostém minimu. Jako časopis podporovaný církví máme tu výhodu, že nemusíme usilovat o zisk. Ale stojíme o to budovat společenství lidí, kterým je Evangelická církev drahá. Připojíte se?
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – M. Kitta
Rozhovor s emeritním synodním seniorem Danielem Ženatým –
A. Rozbořilová
Proč tvoříme Evangelickou církev? – M. T. Zikmund
Zázrak v Karviné? – A. Rozbořilová
Jakou pluralitu naše církev unese? – P. Pokorný
Obraz těla jako klíč k pochopení církve – J. Roskovec
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Kostely otevřené příchozím jsou reál – D. Ženatá
Když ztrácíme půdu pod nohama – A. Rozbořilová
Opavský Hospodin v hospodě – P. Janošík
Tři roky snění a bdění s Post-mládeží – Š. Esterle
Mládež zvolila nové vedení i delegáty na synod – A. Ryglová
DIAKONIE
Tady to bylo parádní – A. Šůra
SLOVO
Rozhovor se spisovatelem Petrem Pazderou Paynem – T. Trumpeš
Těšínská pomoc – V. Meislová
Recenze: Putnův Kazatel: pikantní vetřelec mezi biblickými komentáři – P. Hanych
Recenze: Čtrnáct setkání obrazu a slova – L. Ridzoňová
Dopisy čtenářů: Mám problém – L. Mamulová
Poslední slovo – I. Procházková