(ČB 3/2025) Náš život je jako rozjetý vlak, ve kterém cestujeme. Aby se nám jelo dobře, musíme o sebe trochu pečovat. Občas se protáhnout, napít, nadýchat čerstvého vzduchu.
Víte, co je to Honeckerova pomsta? Zní to jako součást děje nějakého komiksu se superhrdiny, ale tam byste ji hledali marně. Fanoušci železnice už asi naopak zbystřili. Jedná se totiž o typ vagonu z konce 80. let, stálici na českých tratích.
Tyto vozy nechvalně prosluly svojí nepohodlností. Sedadla byla totiž navržena tak, že opěradlo a sedák svíraly v podstatě pravý úhel, což znamenalo velmi strnulé posezení. Mimoto i osoby dosahující nikterak závratné výšky měly málo místa na kolena. Další z „pomst“ se skrývala ve způsobu otevírání oken, která nešla otevřít, ale pouze vyklopit na nepříliš výraznou škvíru. V kombinaci s neprodyšným koženkovým polstrováním sedaček šlo v teplejších měsících skutečně o vražednou kombinaci.
Díky jen velmi pozvolné modernizaci vozového parku Českých drah mám i já s těmito vozy bohatou osobní zkušenost. Stačila věru nedlouhá projížďka, půlhodinka do sousedního města, a člověka už všecko tlačilo, bolelo a tísnilo. Na některých tratích „pomsty“ potkáte i dnes, naštěstí už je však nahrazují modernější soupravy.
Ale nemusíte jet zrovna starým východoněmeckým vlakem, abyste se cítili rozlámaní. Po určité době začne dlouhé sezení být nepříjemné i v autě či pohodlném vlaku. Jak rád se pak člověk zvedne a jde se trochu protáhnout – projde se uličkou do vedlejšího vozu a zpět, rozhýbe ztuhlé klouby, možná si i lehce zacvičí. V nepohodlí se totiž cestuje nedobře.
Napadá mě, že trochu podobné je to i s námi samotnými. Náš život je jako rozjetý vlak, ve kterém cestujeme. Aby se nám jelo dobře, musíme o sebe trochu pečovat. Občas se protáhnout, napít, nadýchat čerstvého vzduchu.
Jsme zkrátka jeden celek, a tělesná nepohoda se projeví i na stránce duševní a duchovní. Jednotlivé roviny naší osobnosti od sebe však nelze oddělit. Navzájem se ovlivňují. A právě tomu se věnujeme tomto čísle. Snad v něm naleznete inspiraci.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – A. Peltanová
Rozhovor se studentkou teologie Anežkou Junovou – J. Hofmanová
Co je a co není askeze – O. Kolář
Křest, jóga, bungee-jumping: hledáme rituály a sami sebe – J. Karlová
Činit v Duchu a v pravdě – J. Hoblík
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Světlo v temnotách. Kde ho vidí kazatelky a kazatelé naší církve? – A. Rozbořilová
Program sjezdu 2025 už má jasné barvy – V. Podrazil
Rekonstrukcí Komenského síně „k sobě“ – A. Boučková
Svý tělo rozezpívej – A. Rozbořilová
Čtrnáct let souboru Zvonky Dobré zprávy – R. Hříbková
DIAKONIE
Rozhovor s farářem Michaelem Pfannem – A. Šůra
SLOVO
Církev jako polní nemocnice – M. Bárta
Rozhovor s psychoterapeutkou Ráchel Bícovou – A. Rozbořilová
Průkopnictví: energie komunitního bydlení – J. Tomeš
Startuje další ročník Mezinárodních dnů proti rasismu – J. Hofman
Po stopách malýho krista – A. Rozbořilová
Poslední slovo – J. Voglová