ČESKÝ BRATR 11/2024. TÉMA: ESCHATOLOGIE SPÁSY

11. prosince 2024

(ČB 11/2024) V Horní Lidči na Valašsku měl vyrůst nový domov pro seniory. Projekt byl připraven, vedení obce se podařilo sehnat i potřebné peníze. Zdálo se, že stavbě nic nebrání. Jenže ouha. Proti projektu se zvedla vlna nevole u části místních obyvatel. Těm vadila především lokalita domova pro seniory v blízkosti základní školy. V referendu, které si obyvatelé vymohli, pak vystavili výstavbě stopku. Mezi argumenty oponentů se objevily i takové, že „na lidi v poslední fázi života nebývá hezký pohled“. Nepříjemný pohled by prý byl i na projíždějící sanitky a auta pohřební služby. 

ČESKÝ BRATR 11/2024. TÉMA: ESCHATOLOGIE SPÁSY
11. prosince 2024 - ČESKÝ BRATR 11/2024. TÉMA: ESCHATOLOGIE SPÁSY

Nehodící se škrtněte

V Horní Lidči na Valašsku měl vyrůst nový domov pro seniory. Projekt byl připraven, vedení obce se podařilo sehnat i potřebné peníze. Zdálo se, že stavbě nic nebrání. Jenže ouha. Proti projektu se zvedla vlna nevole u části místních obyvatel. Těm vadila především lokalita domova pro seniory v blízkosti základní školy. V referendu, které si obyvatelé vymohli, pak vystavili výstavbě stopku. Mezi argumenty oponentů se objevily i takové, že „na lidi v poslední fázi života nebývá hezký pohled“. Nepříjemný pohled by prý byl i na projíždějící sanitky a auta pohřební služby. 

Tato smutná kauza ve mně vzbudila řadu otázek. Kde pramení taková zatvrzelost a odmítavost vůči blízkosti zařízení sociálních služeb? Proč v poslední době v naší společnosti sílí trend zvaný NIMBY (angl. „not in my backyard“ – „ne na mém dvorku“)? Možná si vzpomenete i na jiné incidenty, např. peticí odmítnutou stavbu chráněného bydlení pro mentálně postižené v jihomoravské Svitávce. Tamější obyvatelé měli strach, že klienti představují riziko a mohli by být nebezpeční.

Naši společnost považujeme za sociálně zdatnou, přesto však zranitelné lidi stále odkládáme kamsi na okraj. Jako bychom se řídili byrokratickým pokynem: „Nehodící se škrtněte.“ Co je nehezké, nepříjemné, to odsouváme, schováváme. Právě v souvislosti s koncem života mě zaráží, jak je to krátkozraký přístup – copak se jednou nebude týkat každého z nás? Copak nechceme, aby i o nás a naše blízké bylo dobře postaráno?

Jasnou odpověď na to, kde se v nás taková tvrdost srdcí bere, nemám. Jsem si ale jistá, že to není kristovské. Vždyť Ježíš byl právě těm všelijak společensky „škrtnutým“ nejvíc nablízku. 

V tomto čísle našeho časopisu jsme se proto pokusili nastavit trochu jiný pohled – přijímající a otevřený. Snad v něm najdete inspiraci a oporu i pro tak nelehké téma, jakým je lidská smrtelnost.

Adéla Rozbořilová

ARO barva

 

 

 

 

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – J. Vokoun
Rozhovor s ochráncem přírody Jakubem Kašparem – O. Kolář
Eschatologie spásy v Novém zákoně – J. Mrázek
Když umírá někdo blízký – A. Šůra
Hřbitov, kostel, voda, les? – J. Hofmanová
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Pestré tradice a různé teologické důrazy – D. Ženatá
Mladí evangelíci letos zamířili do Svitav – K. Termerová
Církev přivítala představitele Světového luterského svazu –
D. Hamrová
Řízení ve věci kázně v ČCE – kde to pořád drhne – A. Csukás
Poděkování z Olomouce – O. Holubec
DIAKONIE
Co dělat po povodních – A. Šůra
Budujeme nový komunitní domov pro seniory. I s vaší pomocí – E. Švihálková
SLOVO
Povodňový deníček – Š. Janča
Komunitní průkopnictví – J. Tomeš
O věcech posledních – L. Rozbořilová
Zahraniční spolupráce evangelických škol přináší nové plody – J. Vybíral
Recenze: Kristus jde na sever – Z. A. Eminger
Recenze: Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy – J. Hofmanová
Recenze: Chvalčovské miniatury počtvrté – J. Pejla
Moderátorství Zaplaťpánbů – M. Halaš
Poslední slovo – P. Hanych