ČESKÝ BRATR 10/2025. TÉMA: POKRM

Polibek vděčnosti

Na venkově bývalo ještě donedávna zvykem políbit krajíc chleba, který upadl na zem – jako výraz úcty a vděčnosti. Vyprávěla mi to tak moje prababička. Chléb byl Boží dar. Dar života. Nikdy se nevyhazoval a nazmar z něj nepřišel ani drobek – posloužil jako krmivo pro hospodářská zvířata. Jídlo mělo nedocenitelnou hodnotu. Jak velký kontrast tím, že dnes se v každé české domácnosti průměrně vyhodí třetina jídla…

„Chléb náš vezdejší dejž nám dnes,“ modlíme se v Otčenáši. Tu větu vnímám nejen jako prosbu, ale i jako vyjádření pokory a vděčnosti. Vždyť sám Pán Ježíš je tím chlebem života, který denně dostáváme. Jen díky Hospodinově milosti se probouzíme do nového dne, jen díky němu máme co jíst. Boží hostinu prožíváme při večeři Páně – kde chléb (a víno) dostáváme nejen od druhých, ale především od samotného Pána Boha.

Právě během října ve sborech slavíme neděli Díkčinění. V mém vesnickém sboru je zvykem, že lidé ze svých polí a zahrad skutečně přinesou do kostela část vlastní úrody – brambory, dýni, jablka… Je to hmatatelný důkaz hojnosti, ale i propojení s přírodou. Každý pěstitel ví, že i za nejobyčejnější plodinou stojí hodiny dřiny a nekonečná nejistota – téměř cokoliv totiž může úrodu v jediném okamžiku zhatit. 

O to větší zázrak je, když se člověk smí po sklizni těšit z dobré úrody. V době supermarketů, kde je cokoliv k mání na natažení ruky, si to možná už ani neuvědomujeme. A přitom na životadárné půdě, úsilí pěstitelů i Boží milosti nejsme dnes o nic míň závislí než naši předkové generace před námi.

Za dar každodenního pokrmu jsem vděčná o to víc, že ani dnes není samozřejmostí. Miliony lidí po celém světě strádají a hladoví. 

A tak děkuji Pánu Bohu, že mám dostatek a že si nemusím dělat starost o to, jestli se kvůli hladu dožiju dalšího rána. A až budu příště jíst chleba, políbím ho.

Inspirativní čtení přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – M. Pfann
Rozhovor s farmářem Martinem Chadimem – J. Hoblík
Boží a lidská pohostinnost – O. Kolář
Církevní rok v lidovém jídelníčku středního Polabí – J. Hrabětová
Nejen vírou živ je člověk – P. Hrbáčová
Mnoho let určovala můj život, dnes už ale nedefinuje to, kdo jsem – K. P.
Jeden den v táborové kuchyni – L. Rozbořilová
U stolu se rodí blízkost – M. Vymětal
Snídaně v kostele – K. Pacovský
Otázka na tělo – E. Karásková
MOJE CÍRKEV
Evangelická církev a Praha 7 společně zahájily stavbu nové školní budovy v Holešovicích – J. Hofman
Fakultní škola v přírodě – J. Hofmanová
Přátelská návštěva – Z. Turek
Služebník Slova, víry a lidskosti – V. Matoulek, P. Zajíc
DIAKONIE
V ulicích letního města – A. Šůra
SLOVO
Nejvyšší knihou v naší sbírce je vícejazyčný Nový zákon – M. Fůrová
Ve Woltersburském mlýně o solidaritě – M. Pfann
Recenze: Evangelium podle Alexandra Fleka o Záchranáři Ježíši – D. Ženatá
Dopisy čtenářů – A. Rozbořilová
Recenze: Všimli si sysli, že šustí listí – L. Ridzoňová
Poslední slovo: O pokrmu – J. Ruml