(ČB 10/2024) Když se řekne „duch“, většina z nás si asi představí strašidlo – éterické nadpřirozené stvoření, které se vznáší vzduchem, anebo postavu zahalenou v bílém prostěradle. Duchové se obvykle vyskytují v hororech, mýtech či pohádkách. Tzv. duchařina je samostatný žánr, který mají v oblibě příznivci tajemna a nadpřirozených jevů.
Když se řekne „duch“, většina z nás si asi představí strašidlo – éterické nadpřirozené stvoření, které se vznáší vzduchem, anebo postavu zahalenou v bílém prostěradle. Duchové se obvykle vyskytují v hororech, mýtech či pohádkách. Tzv. duchařina je samostatný žánr, který mají v oblibě příznivci tajemna a nadpřirozených jevů.
Například taková angličtina, do níž se promítlo dědictví viktoriánské ponurosti, má pro různé duchy – na rozdíl od češtiny – širokou plejádu označení (spirit, ghost, poltergeist…), přičemž významové nuance jednotlivých výrazů není obzvlášť pro českého rodilého mluvčího vždy jednoduché rozpoznat, což představuje nezanedbatelné nebezpečí. Jak snadno se tradiční evangelická bohoslužba může chybou v překladu zvrtnout v duchařinu… stačí, aby se z kazatelny ozvalo zvolání „Holy Ghost“1 a oheň je na střeše.
Křesťanský Duch se této charakteristice vymyká. Není to bubák ani pozůstatek dříve žijící bytosti. Boží Duch je samostatná entita, živoucí, ba oživující osoba. A úcta k Duchu svatému není žádná duchařina. Souvislost Ducha s dechem či vzduchem (větrem), která je jazykově patrná nejen v češtině, ale také například v hebrejštině (ruach), vnímám jako dobrý klíč pro porozumění tomu, kdo je to Duch svatý. Ducha svatého vnímám jako prvek nezbytný pro život. Jako rostliny potřebují vláhu, aby nezašly, tak my, lidé, potřebujeme občerstvující a posilující vanutí Ducha svatého. Život náš i církve na něm závisí.
Připadá mi půvabné, že slovo „duch“ v češtině etymologicky souvisí se slovem „duše“. Obojí je odvozeno od indoevropského kořene *dheu-, znamenajícího „dýchat“. Je v tom hezká duchovní symbolika: naše duše je neoddělitelně propojena s Duchem.
Věřím, že občerstvení té svojí naleznete i v tomto čísle časopisu, který se vám právě dostává do rukou.
Inspirativní čtení přeje
Adéla Rozbořilová
1 Až ex post jsem zjistila, že v angličtině se dosud užívá i výrazu „Holy Ghost“; je to však řidší, archaické označení (význam slova „ghost“ se posunul). Za tento nedostatek se omlouvám. V moderní angličtině se však primárně užívá synonymního označení „Holy Spirit“.
TÉMA
Biblická úvaha – D. Dušková Havlíčková
Rozhovor s teologem Janem Zámečníkem – J. Hofmanová
Odpověď na touhu – K. Malíšková Pilecká
Duch jde durch – M. Kadlecová
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
V Brně otevřelo první evangelické gymnázium v historii – A. Rozbořilová
Zvon českých exulantů se opět rozezněl – A. Rozbořilová
Kurz pro pracovníky s mládeží byl pro mě Pecka – O. Sabela
Vydechnout si ve Vršovicích – A. Rozbořilová
Obchůdek Jednoho světa funguje už 30 let – A. Rozbořilová
DIAKONIE
Rozhovor s ředitelem Diakonie Sobotín Janem Hofschneiderem –
A. Šůra
Stovky sešitů i pastelek pro děti ohrožené chudobou – K. Šugarová
SLOVO
Rozhovor se synodním seniorem Pavlem Pokorným – J. Hofman
Nová společenství do nové doby – J. Tomeš
O víře s rakovinou – J. Hamariová
Recenze: Vnímat svět jako Bohumil Hrabal – O. Kolář
Poslední slovo – K. Pacovský