Českobratrská církev evangelická a lidé odlišné sexuální orientace

Někteří si zřejmě svou odlišnost zřetelně uvědomovali a řešili ji různým způsobem – volbou celibátního způsobu života či sňatkem s osobou odlišného pohlaví. Tyto sňatky pak v důsledku vedly někdy k různým rodinným tragédiím. 

Od trestání k přijetí

Praktikovaná „homosexualita“ byla v té době trestná, nemáme však stopy po tom, že by lidé odlišné sexuální orientace byli tehdy v evangelické církvi odsuzováni. V té době také začíná v české společnosti diskuse o právech LGBT lidí (např. v časopise Hlas sexuální menšiny a ve vydání knihy Radclyffe Hall Studna osamění), ale pokud je nám známo, evangelická církev do této diskuse nezasahovala. Tématu se dotýkali spíše někteří básníci, hlásící se ke katolicismu (Julius Zeyer, Karásek ze Lvovic). 

Po druhé světové válce byla praktikovaná homosexualita v socialistickém Československu dekriminalizována r. 1961. Ve stejném roce začal vznikat významný Český ekumenický překlad Bible s výkladem (1961–1979). Biblické texty, které se používají při diskusích o LGBT lidech, jsou v tomto výkladu ještě komentovány tradičním způsobem (např. ve výkladu příběhu o Lotovi v Sodomě Gn 19 je homosexualita označena za „zvrácenost“). Sporadicky se však života církve ve sborech účastnili i lidé z LGBT komunity, kteří svou sexuální orientaci neskrývali a byli přijímáni i se svými partnery. V určitém ozvuku doléhaly i do socialistického Československa zápasy za práva queer lidí, které se odehrávaly na Západě. Koncem osmdesátých let došlo k rozhovoru o homosexualitě i na stránkách časopisu Český bratr. 

Svržení totalitního komunistického režimu (listopad 1989) probíhalo pod heslem „konec lží“. Vycházelo z filosofie Václava Havla, pozdějšího prezidenta svobodné země, učící o životě v pravdě (esej Moc bezmocných). V Praze se v roce 1990 konala první demonstrace za práva LGBT lidí, právě pod heslem Žít v pravdě, které je také základním principem pro comming out – přiznání ke své sexuální identitě. 

V témže roce 1990 vyšel v časopise Katolický týdeník inzerát, vyzývající, aby se přihlásili zájemci o pastorační pomoc homosexuálním lidem stejně jako lidé z této komunity, kteří mají zájem o pastoraci. Vzniklé společenství se záhy přesunulo do evangelického sboru v Kobylisích v Praze 8 a institucionalizovalo se (1993) jako spolek Logos – sdružení homosexuálních křesťanů. V kobyliském sboru došlo na přelomu tisíciletí také k prvnímu požehnání páru osob stejného pohlaví. Na podnět spolku Logos provozovala Diakonie ČCE v letech 1994–2007 Gay linku pomoci. 

Počátek tisíciletí: na rozcestí

V letech 2005–2006 se otázkou homosexuality zabýval synod Českobratrské církve evangelické – a jeho výstupem byl důkladný materiál „Problematika homosexuálních vztahů“ (2006), líčící otázku z perspektivy Starého a Nového zákona, teologické etiky a medicíny. Náročnou formou a zřetelně dokazuje, že současné pojetí homosexuality, které se může projevovat stabilním láskyplným vztahem, neodpovídá tomu, co je popsáno v biblických textech, tradičně proti homosexuálům používaných. 

V roce 2006 byla v České republice zavedena instituce registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, umožňující právní existenci stejnopohlavních párů. Spolek evangelických kazatelů Českobratrské církve evangelické byl jedinou církevní institucí, která vznik registrovaného partnerství uvítala. „Biblické výpovědi o tom, že není dobré člověku býti samotnému, nasloucháme především jako upozornění a zaslíbení, že naše lidství se naplňuje ve vztahu s druhým člověkem. Institut registrovaného partnerství pak chápeme jako podporu takového vztahu v případě lidí s homosexuální orientací,“ zdůvodnil tehdy spolek. Proti se naopak neúspěšně postavilo deset jiných církví, včetně největší římskokatolické, které poslaly nesouhlasný dopis senátu a tehdejšímu prezidentu Václavu Klausovi. 

Od rehabilitace k lidskosti

Od roku 2011 se v Praze koná každoročně festival Prague Pride, začínající a končící slavnostními bohoslužbami v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi v Praze 1. 

Synod Českobratrské církve evangelické zřídil v roce 2015 místo celocírkevního faráře pro humanitární aktivity, menšiny a lidi sociálně vyloučené. Farář Mikuláš Vymětal, který tu pozici od začátku zastává, má tak oficiální mandát pro pastoraci mj. v prostředí LGBT. 

Od roku 2019 působí v ČCE nově založený poradní odbor pro přípravu rozhovoru s LGBT lidmi. Za důležitý pokládá rozhovor s těmito lidmi, a proto uspořádal tři online diskuse – s autory dokumentu z roku 2006, s evangelickým gayem, katolickou lesbou, evangelickými rodiči homosexuální dívky a s česky a slovensky mluvícími představiteli církví ze Slovenska, Německa a USA. Tyto diskuse, umístěné na stránkách církve, mají vysokou sledovanost – kromě v ČR také ve Slovenské republice, kde je situace ještě podstatně konzervativnější. Text poradního odboru „Žijeme spolu v jedné církvi“ byl přijat synodem ČCE ve Svitavách v roce 2022 a zařazen tím do oficiálního církevního učení. 

Součástí tohoto stručného textu je omluva homosexuálně orientovaným lidem za to, že jim církev v minulosti často ubližovala, a také přání, aby lidé s homosexuální orientací nacházeli v evangelických sborech domov a byli tam přijímáni i se svými partnery. Přijetí tohoto dokumentu, pro nějž hlasovala valná většina synodálů, vyvolalo diskusi jak na synodu, tak na církevním internetovém fóru. Nejsilněji odporující diskutéři ovšem opustili evangelickou církev již před dvaceti lety a nyní do diskuse zasahovali již jen zvenčí. 

Duha na obzoru? Výhledy stavu české společnosti

Pozitivní proměnu atmosféry ve společnosti i v církvi lze pozorovat také ve spolku Logos: Zatímco před 20 lety byly jeho členy převážně jednotlivci či páry, které spolu nemohly mít oficiálně žádný vztah, dnes se v něm scházejí lidé z LGBT komunity, kteří jsou ženatí (museli se ovšem brát na Západě) a jako manželé se starají také o adoptované děti. 

V současnosti probíhá v české společnosti i v Parlamentu ČR rozhovor o dvou návrzích: O zavedení definice manželství pro všechny, včetně párů osob stejného pohlaví, podobně jako platí již v mnoha zemích světa, a naopak protinávrh, definující manželství tak, aby bylo manželství pro všechny zásadně vyloučeno. Podobné vylučující definice manželství se před nedávnem prosadily například na Slovensku a v Polsku. Vůdčí představitelé některých církví halasně mluví proti manželství pro všechny, zatímco Českobratrská církev evangelická se oficiálně do současných diskusí spíše nezapojuje. 

Rozpolcená ekumena

Prakticky toto téma rozděluje českou ekumenu tak, že na jedné straně stojí Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská a Starokatolická církev, zatímco opačné stanovisko hájí více či méně radikálně všechny ostatní církve. Existují ovšem i názory odlišné od oficiálního stanoviska církve. Z ČCE se také ozývají hlasy, pro které zůstávají praktikovaná homosexualita a zejména manželství homosexuálních párů nepřijatelné. Ve všech církvích se však najdou křesťané, včetně některých duchovních, kteří lidem z LGBT komunity projevují pochopení. 

Otázka genderu je značně složitá. V České republice je často označována za ideologii a znevažována bez pokusu o její hlubší pochopení. Proti tzv. „genderové ideologii“ je zvláště v katolické církvi často kázáno. Důsledkem postoje společnosti i politiků například je, že tzv. Istanbulskou úmluvu proti genderově podmíněnému násilí Česká republika podepsala r. 2016 (jako jedna z posledních zemí EU), ale dodnes neratifikovala. Důkladnější diskuse o genderu ovšem chybí i v evangelické církvi.

Mikuláš Vymětal, mezititulky redakční
foto: Zdeněk Turek, Kristýna Svobodová