(ČB 1/2024) Červená středa je den připomínky všech, kteří na celém světě trpí pro svou víru či náboženské přesvědčení. Letošní, již šestý ročník se v České republice uskutečnil 29. listopadu a připojilo se k němu přes 140 organizací, institucí, farností a sborů. Mezi nimi jako vždy i ty evangelické.
Za denního světla středa jako každá jiná. Ale po setmění začalo kolem kostela a fary ČCE v Moravské Třebové pobíhat pár lidí a najednou se interiér i venkovní zdi kostela rozzářily červeně. Na chodníku se zastavovali kolemjdoucí a nesměle se vyptávali, co se to děje. „Je červená středa,“ připomínali jsme. Světlo znamená naději a červená barva krev pronásledovaných. „Můžeme se podívat dovnitř?“ ptali se ti zvenku.
„Pojďte dál, budeme rádi.“ Lavice se pomalu naplnily a bratr farář Ivo David začal hrát na kytaru. Po zpěvu se členové sboru ujali čtení textů z Písma a všichni jsme naslouchali promluvě bratra faráře. Mluvil o významu Červené středy, o nesvobodě, pronásledování, utrpení, a hlavně o naději. Právě ta nás spojila ve vděčných přímluvných modlitbách. Po doznění poslední písně se ještě chvíli v tichosti zraky všech přítomných upíraly k rudě nasvícenému kříži. Svoboda vyznání není samozřejmost.
Ve Velkém Meziříčí je Červená středa (po ekumenických bohoslužbách v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů a modlitbě za město v rámci Noci kostelů) třetím bohoslužebným ekumenickým setkáním. Liturgii promýšlíme společně s římskými katolíky, jsme vděčni za aktivní pomoc laiků, všech, kdo se sejdou a zapalují svíčky. Letos poprvé nás účastí podpořili také křesťané z Apoštolské církve.
V době covidu jsme se při Červené středě scházeli na náměstí. Tehdy to byla nutnost, ale ukázalo se to jako dobrý nápad; když viděli procházející hořet pod lipami červené svíčky a zaslechli čtení, modlitbu, zpěv, zastavovali se. Jakoby solidarita byla hmatatelnější. Z ohledu na starší a nemocné jsme však loni i letos zamířili do malého půvabného špitálního kostela, kde má setkání komornější a soustředěnější ráz.
Také letos připravili organizátoři v hlavním městě centrální program. Ve Vlasteneckém sále Karolina se konal již sedmý ročník mezinárodní konference na téma pronásledování pro víru, letos s názvem Svoboda vyznání ve veřejném prostoru. Účastníci dvou panelů se snažili odpovědět na dvě otázky: Jaké místo má svoboda vyznání mezi lidskými právy a jak dostat svobodu vyznání do veřejné diskuse.
V podvečer program v Karolinu pokračoval židovsko-křesťanskou modlitbou. Setkání zahájil prorektor Univerzity Karlovy Jan Kuklík, liturgii předsedali pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer, 1. místopředsedkyně Ekumenické rady církví v ČR Ivana Procházková a rabín David Maxa. Následoval průvod se svíčkami a zastaveními u červeně nasvícených chrámů v centru Prahy a benefiční koncert na záchranu křesťanských škol v Libanonu.
K symbolicky červeně nasvíceným veřejným budovám v Praze se letos přidala katedrála sv. Víta, Arcibiskupský palác, Petřínská rozhledna, Rudolfinum, Staronová synagoga, Žižkovský vysílač, kostel sv. Mikuláše či Karolinum.
Červenou středu založila britská pobočka křesťanské organizace Církev v nouzi, v České republice ji organizuje Česká biskupská konference společně s Ekumenickou radou církví v ČR a Federací židovských obcí v ČR. Tato událost se pořádá také na dalších místech ve světě, mj. v Londýně, Bratislavě, Vídni, Budapešti, na Filipínách, v Kanadě i jinde.
připravila Adéla Rozbořilová
foto: ARo, archiv FS Moravská Třebová a Velké Meziříčí