(ČB 9/2022) V následujících měsících budeme muset nejspíš změnit životní styl. Obejít se bez některých věcí, které nám dosud připadaly samozřejmé. V zimě oblečeme o svetr navíc, protože topit na pokojovou teplotu zřejmě nepůjde. Odřekneme si chození za kulturou. Auto necháme doma.
V následujících měsících budeme muset nejspíš změnit životní styl. Obejít se bez některých věcí, které nám dosud připadaly samozřejmé. V zimě oblečeme o svetr navíc, protože topit na pokojovou teplotu zřejmě nepůjde. Odřekneme si chození za kulturou. Auto necháme doma.
Horší podmínky pro život, Damoklův meč chudoby nebo jiných nejistot, které otřásají naší existencí, nutí k úvahám nad tím, co je vlastně podstata člověka. Bez čeho se dá obejít, a bez čeho už ne. Co je člověku vlastní? Přirozené? Mluvíme-li o přirozenosti, naturelu, nabízí se spojení s přírodou – ale člověk se přece jen z živočišné říše vymyká. Stejně tak většina dalších vrstev našeho člověčenství se při bližším pohledu ukáže být kulturně podmíněna – jazyk, právo, společenské zvyklosti.
Člověk je mnohovrstevnatý tvor a je složité probrat se všemi jeho slupkami až k jádru, k lidské přirozenosti. Jisté je, že jsme determinováni svojí tělesnou schránkou, život prožíváme jen s ní a skrze ni. A pak je tu ještě jedna věc. Zdá se, že člověk je přirozeně nadán nějakým smyslem pro víru. Je-li naše tělo horizontálou, kterou jsme spojeni se zemí, pak víra je to, co dává našemu životu vertikálu.
Nejen chlebem živ jest člověk. Rozličné těžké osudy lidí nám ukazují, že materiálně člověk nepotřebuje mnoho. Ostatně, příkladem nám je i Ježíš. Ale právě ona vertikála nám může pomoci přestát i dobu, kdy horizont ztmavne. Nechci podceňovat ničí situaci, chudobu ani jiné existenční potíže, které způsobují utrpení, strach, úzkost. Myslím i na lidi přímo zasažené válkou. Víra se nám ale nabízí jako naděje, jak tyto těžké časy překonat. Dietrich Bonhoeffer píše, že náš Bůh je Bůh nesení. Nesl kříž a nese i nás. A tak věřím, že se můžeme s důvěrou spolehnout, že nás přenese i přes tyto časy.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – F. Plecháček
Rozhovor s misionářkou Lenkou Schmidt – D. Ženatá
Kam patří žena? – A. Rozbořilová
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MLÁDEŽ
Někdo ti klepe na dveře, sjezd evangelické mládeže! – K. Sojka
Pomoc jemu rovná – J. Pechar
MOJE CÍRKEV
V životě na faře není všedních dní – A. Rozbořilová
Nová ukrajinská knihovna – J. Hofman
Konzervatoř EA: úspěšný rok oslav – A. Ondrejková
Na faře v Poděbradech vyrobí elektřinu ze slunce – J. Hofman
Interaktivní podklady k rozhovoru o reformě seniorátů – A. Csukás
Demokracie jako téma pro ekumenu? – J. Hofmanová
Poprvé na festivalu Prague Pride – Z. Turek
Vzpomínka na Františka Gregora – B. Večerek
Příklad víry – K. Roskovcová
DIAKONIE
Za naši školu dám ruku do ohně – A. Šůra
SLOVO
Adaptační centrum a ČCE – E. Roll, M. Šulc
Jsme spolu na cestě – G. Reininghaus
Možnost pro sbory v boji s růstem cen energií – M. Balcar
Paní farářová, pro kterou je církev širším domovem – J. Potočková
Recenze: Zázrak v konžské buši – D. Ženatá
Recenze: Z lásky k vědě, umění a knihám – M. T. Zikmund
Poslední slovo – J. Tomeš