ČB 7+8/2022. TÉMA: KŘESŤANSTVÍ A PŘÍRODNÍ VĚDY

Bez víry je věda mrtvá

Přírodní vědy jsou pro mne tenký led. Fyziku, chemii a biologii jsem měla naposledy ve třetím ročníku gymnázia, matematiku sice až do čtvrťáku, ale učitel nás, jazykáře, stejně nechal, ať si radši kreslíme. Fyzikářka nad námi zlomila hůl už ve druháku s tím, že jsme nevzdělatelní „blbečci“, a snažila se to s námi spíš přežít než z nás dělat fyziky. V matematice jsem sice opanovala trojčlenku, ale dál jsem už nepronikla. Mezi bratry fyziky jsem byla samozřejmě černá ovce, protože jsem neznala zpaměti Ludolfovo číslo na víc než čtyři desetinná místa a neuměla jsem derivovat. 

Na filozofické fakultě, kde jsem pokračovala, se moje reputace o moc nezlepšila. Humanitní vědy jsou totiž v očích přírodovědců spíš „ezo“ než vědecké disciplíny. 

Zřejmě definitivně jsem se v tomto směru diskvalifikovala, když jsem začala studovat teologii. Věda o Bohu? Považte ten paradox! Připustíme-li vůbec, že předmět tohoto oboru vůbec existuje, pak stejně nejsme nikdy schopni přesně definovat, co nebo kdo ten Bůh je, neboť ten je z principu nepoznatelný. Co je tohle za vědu?

Z přednáškových lavic na ETF jsem si odnesla, že to, co dělá teologa teologem, je právě víra. Bez ní se totiž teologie bortí jako domeček z karet. Je to unikátní obor právě v tom, že principiálně vyžaduje osobní zaujetí (bez toho je člověk maximálně religionista) a tomu se ostatní obory křečovitě vyhýbají. Přestože každého křesťana studium teologie nejspíš rozviklá, je to právě víra, která všecko drží pohromadě. A zdaleka nejen v teologii. Já sama to nemohu dosvědčit, ale podle slov přírodovědců, které jsme v tomto čísle oslovili, to zřejmě platí i v exaktních vědách. Víra – víra v poznání – je totiž základem každého vědeckého pokroku. 

Pokojné léto přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – M. Klačko
Rozhovor s Janem Trlifajem – J. Plíšková
Přírodní vědy ve světle Božím – J. Bednář
Lékařská pomoc jako služba bližnímu – T. Melišová
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MLÁDEŽ
Příspěvek k diskuzi o stvoření světa – J. Pechar
Mládež bylo slyšet – A. Boučková
MOJE CÍRKEV
Probudit Šípkovou Růženku – P. Bezděk
Sázavský sbor hostil seminář pastoračních pracovníků – D. Chladilová
Něco se mění, něco zůstává – D. Konvalinková
Léto, spiritualita a poustevna – J. Hamariová
Herlíkovická chalupa znovu ožívá – J. Hofman
Evangelíci z Malé Hané mají svůj sbor už víc než dvě staletí – D. Chladilová
V Ženevě zasedala rada Světového luterského svazu – J. Hofman
Všechno stálo za to, všechno bylo dobré – J. Nekvasil
DIAKONIE
Když obsluhuju já, máme plno – A. Šůra
SLOVO
Jak překreslit mapu seniorátů – P. Štulc
Noc kostelů 2022 v ČCE – A. Rozbořilová
Chceme dobře pečovat o lidi i o budovy – M. Balcar
Návštěva Bruselu – V. Zikmund
Vzkaz ukrajinských rodin – I. Klimenko
9801 kilo ticha – A. Rozbořilová
Týdny proti rasismu - pohled zpět a dopředu – M. Vymětal
Recenze: Kdo je člověk? – J. Hofmanová
Recenze: Lessingův Hluk – J. Hoblík
Poslední slovo – D. Ženatá