ČB 6/2022. TÉMA: PŘIROZENOST A UMĚLOST

15. září 2022

(ČB 6/2022) Tuhle jsem měla návštěvu v redakci. Manželský pár v letech, evangelíci z jednoho pražského sboru. Zapředli jsme hovor o současných poměrech v církvi. Pak se naše debata stočila k postrachu naší konfese: evangelické identitě. 

ČB 6/2022. TÉMA: PŘIROZENOST A UMĚLOST
15. září 2022 - ČB 6/2022. TÉMA: PŘIROZENOST A UMĚLOST

Kostelochodiči

Tuhle jsem měla návštěvu v redakci. Manželský pár v letech, evangelíci z jednoho pražského sboru. Zapředli jsme hovor o současných poměrech v církvi. Pak se naše debata stočila k postrachu naší konfese: evangelické identitě. 

Paní měla pocit, že mnohdy pokulháváme v projevování lásky k Bohu i k bližnímu. Naoko se tváříme jako křesťané, ale pak šíříme pomluvy, klepy, zášť. Často odmítáme naslouchat či vést diskusi. Nedělní bohoslužby sice málokdy vynecháváme, ale neodkládáme po návratu s kabátem i Pána Boha? Paní říká, že její syn má pro evangelíky vlastní termín: „kostelochodiči“. Chodíme do kostela – a to je tak všecko. Nejsme upřímní k sobě navzájem ani k Pánu Bohu.

Zamlkle jsem ta slova poslouchala. Bylo mi líto, že naše společenství vysílá k lidem takovou energii. Přinutilo mě to k zamyšlení. Neměl by to pro nás být alarm? A jak to s tou naší vírou a láskou vlastně je? Dokážeme věřit i milovat opravdově? 

Zvlášť my, evangelíci, si hodně potrpíme na slovo. Kázání, Písmo, Logos. Jenže slovo dokáže nejen pohladit, potěšit, uzdravit, ale také říznout, ukřivdit, ublížit. Jednou vyslané slovo už nelze vzít zpět. Ne nadarmo Ježíš upozorňuje, že než to, co do úst vchází, je důležitější to, co z nich vychází.

Jako celoživotní člen církve musím uznat, že s evangelickou náturou je někdy těžké pořízení. Máme svou hlavu. Možná máme i pocit, že všechno, včetně víry, máme pod kontrolou. Že jsme to promysleli a víme, jak na to. Mnohdy to pak ale navenek vypadá jako nedostatek ohledu, lásky či pokory.

K laskavosti, opravdovosti a přímosti nás vyzývá Bible na každém rohu. Zdůrazňuje je apoštol Pavel i Ježíš. „Vaše slovo buď „ano, ano – ne, ne.“ Pokud zapomeneme, že součástí naší identity je evangelium, budeme jen prostými kostelochodiči.

Adéla Rozbořilová

ARO barva

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Trojiční hádanka – O. Zikmund
Proti odcizení dotekem – J. Plíšková
Všechno zkoumejte, dobrého se držte – F. Štěch
Od kultu ke kultuře a zase zpátky – Z. A. Eminger
Co virtuál dal a vzal – J. Pechar
MLÁDEŽ
Není sjezd jako sjezd – K. Sojka
Bajbál 2022 – P. Kroužková
MOJE CÍRKEV
Mám ráda, když mám před bohoslužbami vše nachystáno – J. Hofmanová
Letošní synod byl opět vícedenní – A. Rozbořilová
Synodní senior se zúčastnil pietního aktu za oběti nacismu – A. Rozbořilová
I Děčín je Boží – T. Matějovský
Jak je důležité míti Martu – B. Hruška
Ohlédnutí za praktickými maturitami – R. Dušková
DIAKONIE
Diakonie Myslibořice zahájila stavbu domova Pomněnka – A. Šůra
SLOVO
Senátní konference řešila téma rasismu a lidských práv – J. Hofman
Jedno nenápadné datum – M. Vymětal
Synod přijal důležitá stanoviska týkající se života církve ve společnosti – J. Hofman
Recenze: Korálky událostí – D. Ženatý
Poslední slovo – M. Židková