ČB 5/2023. TÉMA: SVÁTOSTI

Boží milost

Vyjmenovat evangelické svátosti věru není těžké. Na rozdíl od katolíků, pravoslavných anebo třeba i Církve československé husitské, v jejichž tradici se uznává celkem sedm svátostí, jsme si – podobně jako jiné protestantské církve – ponechali pouze dvě: křest a večeři Páně. Ale co to taková svátost vlastně je? 

Jedna z rozšířených definic svátosti říká, že se jedná o „viditelný znak neviditelné milosti“. Skrze něco hmatatelného, člověku známého smíme zakusit Boží blízkost. Ve křtu je voda symbolem toho, že Kristus smývá naše hříchy. Ve večeři Páně se zrcadlí Kristova vykupitelská oběť i společná hostina v nebeském království. 

Svátost přitom není pouhý symbol. Patří k ní i aspekt tajemství, mystéria, zastřenosti. Víme, že při přijímání svátosti se děje něco, co nás převyšuje, ale nedokážeme to zachytit. 

A pak je tu ještě jeden rozměr, který považuji za důležitý – společenství. Obě svátosti naší církve se dějí nejen před Bohem, ale také ve shromáždění sboru. Společně přijímáme novokřtěnce do svého společenství, společně vyznáváme své viny a pak stojíme v kruhu kolem jednoho stolu. 

Právě rozměru společenství jsme se tentokrát rozhodli věnovat víc. Ne však prizmatem církevním, ale ekumenickým. Zdá se totiž, že společné prožívání svátostí je dosud ne zcela uspokojivě vyřešená a stále palčivá otázka mezicírkevního dialogu. 

Situace církví je různorodá. Některé jsou ekumenickému svátostnému společenství otevřenější, jiné jsou k němu rezervovanější. Každá z nich má pro svůj přístup dobré důvody, které nechci marginalizovat a ani diskreditovat jejich praxi. 

Přesto však považuji za důležité otázku jednoho křtu a jednoho stolu Páně opakovaně tematizovat. Vždyť Kristus nás vyzývá k jednotě. Všichni jsme jeho děti. Neměl by snad každý, kdo po tom upřímně touží, mít také přístup k jeho milosti?

Inspirativní čtení přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – H. Schusterová
Rozhovor s Adélou Fialovou – J. Hofmanová
Křest a kmotrovství – T. Landová
Přijímání podobojí s ohledem na jeho dějiny – J. Hoblík
Podoby eucharistické pohostinnosti – M. Vaňáč
Proč křesťané slaví seder? – O. Kolář
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
Evangelická akademie Praha – D. Ženatá
Velikonoce v našich sborech – A. Rozbořilová
Pět zastavení s Mezinárodními dny proti rasismu – M. Vogl
Sbormistrovský kurz už po čtyřicáté – E. Čejková
Pysanku zvládne každý – A. Rozbořilová
COM se sešel v novém složení – M. Bouček
DIAKONIE
Ostrovy lidskosti  – A. Šůra
Milion pro Pomněnku – P. Hladík
SLOVO
O nových talárech s B. Horákovou – A. Rozbořilová
Půlstoletí Leuenberské konkordie – O. Engelhardt
I naše planeta má svůj svátek – J. Nečas
Přetrhnout řetězy – M. Janás
Recenze: Životní cesta V. Syrovátky – M. Pfann
Recenze: Farářem snadno a rychle – E. Foukalová
Poslední slovo – E. Jelinek