(ČB 3/2022) Měla jsem připravený poetický text o sladkém domově. O tom, jak krásná a výjimečná naše česká hymna je, když neopěvuje národ, ale krajinu. Netušila jsem, že tenhle úvodník nebude o krajině, ale o Ukrajině. V předvečer dne, kdy měl jít časopis do sazby, vtrhla ruská vojska na Ukrajinu.
Měla jsem připravený poetický text o sladkém domově. O tom, jak krásná a výjimečná naše česká hymna je, když neopěvuje národ, ale krajinu. Netušila jsem, že tenhle úvodník nebude o krajině, ale o Ukrajině. V předvečer dne, kdy měl jít časopis do sazby, vtrhla ruská vojska na Ukrajinu.
Když jdu ten den do práce, cítím se nepatřičně. Jak můžu jít v klidu do kanceláře, když jen pár set kilometrů odsud řádí válka? Přestože v blížícím se jaru je už poměrně teplo, tohle ráno je jako symbolicky mrazivé.
Mísí se ve mně zlost, smutek i pocit bezmoci. V hlavě mi tanou verše ze sbírky Františka Halase Torzo naděje, kterou napsal po Mnichovu:
Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem.
Můj otec pamatuje, jak jako malý kluk viděl v osmašedesátém po ulici jezdit tanky. Přemýšlím, pro kolik ukrajinských dětí je to právě teď nikoliv vzdálená vzpomínka, ale nepřítomnější skutečnost.
Kde domov můj? Tenhle verš mi v kontextu války na Ukrajině drásá srdce. Dá se očekávat, že půjde o válečný konflikt se vším všudy. Zkoušená bude Ukrajina jako vlast-domov, ale o domovy přijde mnoho lidí i doslova. Kdysi jsme s Ukrajinci vlast – pravda, jen zčásti – sdíleli. Dodnes jsou na západě Ukrajiny patrné pozůstatky českého vlivu. Zanecháme stopu na Ukrajině ve formě pomoci i nyní?
Modlím se za ukrajinský lid. Myslím na krajany v Pervomajsku, Veselynovce, Bohemce i jinde. Tato sídla leží sice dále na západ, ale v současné situaci, zdá se, není zcela v bezpečí nikdo. Prosím Pána Boha o sílu nejen pro Ukrajince, ale i pro svět, aby toto bezskrupulózní řádění dokázal zastavit.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – M. Bánoci
Nebeské klenbě blíž – J. Plíšková
Naslouchat potřebám krajiny – D. Šorm
Nevstoupíme dvakrát do stjené krajiny – V. Zikmund
Můj kostel, můj hrad – K. Mastíková
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MLÁDEŽ
Ekumenické setkání pracovníků s mládeží – K. Sojka
MOJE CÍRKEV
Místo o mnoho příbytcích – F. Němeček
Lidé ve sboru – A. Rozbořilová
Kurátoři berou svůj úkol vážně – O. Ruml
Auta, auta, samá auta – M. Kocián
DIAKONIE
Nemít přecpané břicho – I. Dingová
SLOVO
Rasismus na vlastní kůži – M. Vymětal
S duší si Bůh poradí, tělo dávám studentům – M. Balcar
Postní kalendář – M. Drápal
Se studenty Evangelické teologické fakulty – J. Hofmanová
O smrti smrťoucí – J. Plíšková
Kristovec, skaut, aktivní člověk – M. Hübner
Poslední slovo – A. Bednaříková