(ČB 2/2022) Nedávno jsem viděla jedno video, které pod mikroskopem ukazovalo, jak spolu nervové buňky navazují spojení. Dva jiskřící uzlíčky, z nichž pomalu raší „klíčky“, které ostýchavě rostou vstříc šlahounu, blížícímu se z opačné strany.
Nedávno jsem viděla jedno video, které pod mikroskopem ukazovalo, jak spolu nervové buňky navazují spojení. Dva jiskřící uzlíčky, z nichž pomalu raší „klíčky“, které ostýchavě rostou vstříc šlahounu, blížícímu se z opačné strany. Když se propojí, začnou po nově vzniklých drahách čile běhat malé jiskřičky – vzruchy. Tu sekvenci jsem si pouštěla ve strnulé fascinaci tímhle dokonalým mikrokosmem několikrát dokola.
Teprve v poslední době si začínám uvědomovat, jak dokonalé (nejen) lidské tělo je. Nemám medicínské ani biologické vzdělání, takže bohužel nemůžu svůj úžas podpořit ohromujícími fakty, ale soudím, že každý z nás už někdy v životě zažil situaci, kdy se tahle delikátní rovnováha v jeho těle narušila – a znamenalo to chřipku, žaludeční obtíže, migrénu, anebo dokonce i něco mnohem závažnějšího.
Žasnu nad tím, s jakou přesností a propracovaností tělo funguje. Některé procesy jsou dokonce tak sofistikované, že je dosud nejsme schopni vědecky analyzovat. Žasnu nad tím, jak je náš organismus schopen udržet všech svých 30 bilionů buněk na uzdě, aby nenatropily nějaké zmatky, neřkuli újmu. Žasnu, že pod palbou všech bacilů a dalších rizik je možné, že se ráno opět probudíme živí a povětšinou zdraví.
Život je dar. A na pozadí výše řečeného snad i zázrak. Je to //Boží// dar. Teprve se vzrůstajícím věkem začínám nalézat zalíbení v tom, když mi lidé přejí „hlavně to zdravíčko“, což jsem dříve nesnášela a považovala za klišé. Teď už vím, že zdraví (ani život) není samozřejmost, a tak tato přání přijímám s vděčností a pokorou. Život je vpravdě jeden z největších darů, který jsme od Pána Boha dostali. A nemám teď na mysli jen tu biologickou rovinu – žití, ale i tu existenciální – bytí. Je krásné, že nás Bůh pozval do svého světa, i když nás to bytí někdy stojí dost sil.
Toto číslo jsme právě tématu života věnovali. Doufám, že ten váš obohatí.
Adéla Rozbořilová
TÉMA
Biblická úvaha – J. Potočková
Rozhovor s Viktorem Žárským – L. Ridzoňová
Bude v nebi zoo? – A. Rozbořilová
Albert Schweitzer a úcta k životu – J. Pechar
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MLÁDEŽ
Každý svého štěstí hrobník – S. Koukol
Shit happens – J. Pechar
MOJE CÍRKEV
Presbyteři až ve druhé řadě. Pokud vůbec – J. Tengler
Když roste něco nového – Z. Kasíková
Profesní rozvoj nejen na papíře – T. Cimrmanová
S díky za dobré dary – O. Macek
Za farářským kurzem – T. Pikous
Život na periferii – J. Šamšula
DIAKONIE
Krizový fond sbírky Krabice online – Z. Sobotová
SLOVO
Významný archeologický objev – V. Hájek
„V církvi by mělo být místo pro všechny“ – A. Rozbořilová
Živí mrtví – A. Šůra
Jak se zúčastnit Týdne proti rasismu – M. Vymětal
Undergroundové modlitby – A. Rozbořilová
Nezaleknout se Karafiáta – A. Zapletal
Poslední slovo – I. Květonová