ČB 12/2022. TÉMA: TĚLO A DUŠE

Když duše hovoří tělem

Koncem listopadu vyšel v časopise Respekt článek s názvem „Kdo zabil Dorotu Š“. Vypluly v něm na povrch šokující okolnosti úmrtí klientky domova pro lidi s postižením, kterou v průběhu noční směny brutálně zardousil její pečovatel, protože byla neklidná.

Podle zjištění autora článku, Petra Třešňáka, v české psychiatrii vůbec neexistuje specializace pro pacienty s mentálním postižením. Personálně poddimenzované a finančně nedoceněné sociální služby (ani zdravotnictví) pak nemajjí kapacity pro to, aby každému pacientovi věnovaly zevrubnou péči.

Četla jsem tu reportáž v šoku a s pohnutím. Kauzu Doroty Š. chápu jako lidskou tragédii a nastavení sociálního systému v ČR jako defektní. Nejsem schopna fundovaně o věci hovořit, ráda bych ale, aby smutný příběh Doroty byl majákem, který bude výstražně svítit, dokud se české zdravotnictví samo neuzdraví.

Mým ani Třešňákovým záměrem není démonizovat pečovatelské ani zdravotnické profese. Já sama mám vhled z první ruky a vím, že péče o druhé je nesmírně náročná. Podpůrné mechanismy potřebují ve své celkově vyčerpávající službě druhým i pečovatelé. 

Text poukázal na to, že se v přístupu k lidem s mentálním postižením kriticky míjíme. Nerozumíme jim. Máme tak sklon redukovat podporu, kterou jim poskytujeme, na péči o jejich tělesnou schránku, čímž vlastně devalvujeme jejich psychiku a s tím i lidskou důstojnost. 

Jako křesťan Třešňákovu zprávu čtu jako drsný apel lépe naslouchat druhým, především těm, kteří ve svojí zranitelnosti volají o pomoc. V současné pohnuté době se zdá velmi aktuální. 

Sociální systém změnit nedokážu, můžu ale změnit své vlastní nastavení. Pečlivěji naslouchat, snažit se o porozumění, otevřené srdce i náruč. Prosme Pána za to, abychom dokázali být nablízku těm, kteří nás potřebují. Vždyť my sami bychom bez pomoci Toho, který přichází, byli ztraceni. 

Pokojné svátky příchodu Páně a dobrý start do nového roku přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – M. Sedáčková
Rozhovor se Štěpánem Vymětalem – L. Ridzoňová
Pouť je příležitost nechat se vést – D. Balcar
Šlo by to bez těla? – P. Gallus
Přežila rakovinu. Teď pomáhá druhým jí předejít – A. Rozbořilová
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MLÁDEŽ
Zázraky se dějí – J. Pechar
Podzimní tmelení COMu – K. Sojka
MOJE CÍRKEV
Hudba pomáhá člověka nést životem – A. Rozbořilová
České církve jednaly o pomoci Ukrajině – J. Hofman
Dvacet pod dvacet aneb když je všude daleko – J. Hamariová, A. Rosický
Luhačovický zázrak – D. Chladilová
Po dvou letech trochu jinak – Jaroslav Korbel
Mnichovský teolog Christian Albrecht v Praze – T. Landová
Za E. Melmukovou-Šašecí – R. Vlasák
Neštěstí přináší kromě zmaru i příležitost k učení – B. Baštecká
DIAKONIE
Náruč Diakonie v Ostravě – A. Šůra
SLOVO
Nebudeme se bát – P. Pokorný
Impulzy víry na Evangelické teologické fakultě – J. Hofmanová
Slovo čtenářům – A. Rozbořilová
Mladá výtvarnice zachytila současné modly – A. Rozbořilová
Recenze: Broučku a cvoku přenáramný... – Z. A. Eminger
Recenze: Poetická knížka o Haně – D. Ženatá
Země z nebe – K. Černá
Poslední slovo – D. Ženatý