ČB 1/2026. TÉMA: TRADICE A INOVACE

Semper reformanda?

Začátek roku je pro mnohé impulzem k tomu začít nově, s čistým stolem. Máme různá novoroční předsevzetí, detoxy, očisty… Zkrátka je to čas pro změnu. Nové cesty, nová rozhodnutí, nové začátky. V církevním prostoru však, zdá se, vše plyne poklidně dál. Když se mluví o církvi, mnohé z nás změna možná naopak vyplaší. 

Mám k tomu jeden příběh z nedávné doby. V jednom sboru chtěl farář dát vánočním bohoslužbám skutečně slavnostní, nevšední háv, a tak v jinak obvyklém liturgickém pořadu udělal několik změn – ovšem k nelibosti příchozích, kteří to označili za nevítané „novoty“. Možná (aspoň pro některé z nás) zaběhané pořádky a tradice mají větší váhu, než jsme ochotni si připustit. Ale proč?

Možná je totiž obava z jejich narušení zbytečně velká. Jistě – krok do neznáme je vždycky spojený s pocitem nejistoty. Ale pro církev je změna životně důležitý proces. Je to možnost, jak znovu promýšlet, zpřítomňovat a obnovovat to, co je podstatné. Jak hledat nové impulzy k tomu, aby byla živým a oslovujícím společenstvím. A zároveň pojistka před tím, abychom se stali zatuhlou prázdnou skořápkou. Nutnost neustálé změny v sobě zahrnuje i známé protestantské heslo ecclesia semper reformanda est („církev má být stále reformována“).

Ale to neznamená, že bychom měli věci „tradiční“ zavrhnout. Naopak. Tradice není brzda pohybu, ale paměť, která udává směr. Bez ní by inovace byly jen nahodilým experimentem. Ani samotná reformace nebyla odmítnutím minulosti, nýbrž návratem ke zdrojům – k evangeliu, které chce být slyšeno nově. 

Mezi tradicí a inovací přirozeně vzniká napětí, ale ne nutně konflikt. Potřebujeme přece obojí – to, co jsme převzali, i to, co vzniká nově a pomáhá nám mluvit srozumitelně k dnešku. A právě spojnici mezi tradičním a novým budeme hledat v letošním tematickém cyklu „Ježíš ve všedních situacích“. 

Požehnaný rok 2026 přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – R. Mazur
Rozhovor s koordinátorem průkopníků Erikem Verwoerdem – J. Tomeš
Dítě a chlapec Ježíš jako symbol nového času – J. Hoblík
Mise: Pastoral Brothers – J. Helebrant
Jak mladí vnímají naši církev? – A. Rozbořilová
Písňový poklad, tradice a inovace – P. Hanych
Otázka na tělo – E. Karásková

MOJE CÍRKEV
Rozhovor s výpomocným kazatelem Davidem Šmídou – D. Ženatá
Mezináboženská modlitba připomněla den migrantů – M. Vymětal, A. Rozbořilová
Smutné a neveselé – T. Šímová
Církve společného stolu Páně a kazatelny se sešly v Horních
Počernicích – J. Hofmanová
Exercicie za zdmi věznice budou nyní standardem – Z. Turek

DIAKONIE
Až za hranice naděje – A. Šůra

SLOVO
Rozhovor s novým předsedou Ekumenické rady církví v ČR Pavlem
Pokorným – A. Rozbořilová
Vzhled až na prvním místě – A. Švestková
Recenze: Jako anděl s polámanými křídly – L. Klíma
Recenze: Doufat a jednat se stvořením – J. Hofmanová
Dopisy čtenářů: Může malá změna přinést velkou budoucnost? – J. Března
Poslední slovo – P. Hájíčková