ČB 1/2023. TÉMA: PRAXE VÍRY

Spolek divných lidí

Raná církev žila prvních několik staletí v ilegalitě. V římské říši se s jednotlivými císaři střídala období příměří a pronásledování křesťanů. Samotného Ježíše Krista popravili. Od počátku jsou mezi křesťany hádky a rozkoly. Skoro vždycky jsme byli outsideři. 

Zkrátka spolek divných lidí. Pohledem zpět zní až neuvěřitelně, že něco tak chatrného a podivného mohlo vydržet vůbec pár let, natož pak dvě tisíciletí! 

Asi je pravda, že lidskými silami by církev nejspíš zanedlouho zanikla, stejně jako zaniká a pomíjí vše pozemské. Ale církev je tu od Boha. Je to Boží projekt s lidstvem. Jsme a máme být jiní. Máme být solí země, světlem světa. Pán Bůh chce, aby tu církev byla, a proto ji neustále vytahuje z bryndy, slepuje dohromady. Proto jí dává dar Ducha svatého, aby byla živoucím společenstvím. 

Proto tu církev je, ne naopak. Ne až bude vše připraveno, uklizeno, nažehleno, teprve pak pozveme Pána Boha, aby se k nám přišel podívat. Církev není chrám dokonalosti, ale mnohem spíše provizorní přístřešek. Proto je v pořádku, že se potýkáme s těžkostmi. Že na své cestě klopýtáme, tápeme. Že hledáme, zkoušíme, učíme se.

I dnes čelíme rozličným výzvám. Počet členů církve dlouhodobě klesá. Je třeba zajistit samofinancování. Hovoří se o potřebě restrukturalizace seniorátů.

Dokud ale budeme vše dělat s upřímnou touhou následovat Krista, nemusíme se bát. Církev je jako lodička, jejímž stěžněm je Kristův kříž. Dokud bude Kristus naším kormidelníkem, nemusíme mít strach z toho, že ztroskotáme. 

Pro letošní rok jsme připravili cyklus s názvem Praxe víry. Postupně se budeme věnovat jednotlivým oblastem, kde se uskutečňuje. Věříme, že v našem časopise budete nacházet i v nadcházejícím roce inspiraci, povzbuzení i duchovní občerstvení.

Dobrý vstup do roku 2023 přeje

Adéla Rozbořilová

OBSAH

TÉMA
Biblická úvaha – L. Teca
Rozhovor s Petrem J. Vinšem – A. Rozbořilová
Praxe víry? – J. Hoblík
Na čem stojí sbor? – L. Ridzoňová
Soustředit se na to podstatné – O. Kolář
Otázka na tělo – A. Rozbořilová
MOJE CÍRKEV
Filipka – škola příběhem – církevní základní škola – D. Ženatá
Bohoslužby bez hranic – A. Rozbořilová
Kolik mladých teologů se vejde do telefonní budky? – J. Tomeš
Zázraky v Krabčicích – V. Erdingerová
Nešťastné a smutné – M. Vymětal
Návštěva krajanských sborů na Ukrajině – J. Hofman
Církev vděčně přijímá dědictví – J. Hofman
Návštěva ze Saska – A. Rozbořilová
Vzpomínka na pana faráře Jaroslava Vodu – V. Halová
DIAKONIE
Nejmenším i jejich rodičům – A. Šůra
SLOVO
Obnovitelné zdroje aneb reportáž z kláštera – J. Hofmanová
Jakým jazykem mluví Bůh? – A. Rozbořilová
Plodit i v nečase – J. Radová
Prohlášení Valného shromáždění ERC – A. Rozbořilová
Kaplan, nebo farář? Komunita, nebo církev? – V. Glancová
Recenze: Usednout ke společnému stolu – A. Rozbořilová
Recenze: Když se Bůh neděje, tak není – L. Ridzoňová
Recenze: Fikce a láska – M. Fůrová
Poslední slovo – A. Flek