Být v pohybu

Jsem především hudebník. Pokud si na pravidelné cvičení neudělám čas, třeba proto, že mám příliš práce u počítače, necítím se nejlépe. Cvičení pro mě neznamená přehrávání něčeho, co už umím, je to zvláštní očistná kúra. Když cvičím, ponořím se do ticha, do aktivní meditace, při které jsem často vyzván, abych překonával náročná místa. Pravidelné cvičení a vystupování nejen při koncertech, ale při bohoslužbách je nejlepším receptem, jak si udržovat kondici a také mít dobrou náladu; vždyť hudba povznáší, léčí a také učí, „tryská z hlubin naší bytosti a je cestou, po které nás Bůh vede do říše vyšších věcí“ (Augustin). Cvičení však souvisí s objevováním novot a také s úžasem nad samotnou krásou a hloubkou myšlenek, do hudby vložených. A protože se jedná o hudbu duchovní a služebnou, chci, aby příprava byla z mé strany co nejlepší. 

Být nápomocen v procesu odkódování

Církevní hudba je víceoborová oblast (podobně jako např. desetiboj ve sportu), která vyžaduje průpravu také v teoretických oborech. Veškerou odbornou literaturu, související s církevní hudbou, kterou mám k dispozici, čtu s tužkou v ruce, dělám si zápisky, abych pak důležité poznatky využil. Nejsem hudební vědec, ale rád se angažuji v oblasti hymnologické popularizační činnosti, kterou považuji za důležitou obzvláště při prezentaci nových věcí. S příchodem nového zpěvníku máme hromadu krásných úkolů a zajímavých témat, které mají, řečeno prof. Pavlem Filipim, svůj specifický „dorozumívací kód“. V tomto procesu „odkódování“ se snažím být nápomocen. Velká část mé práce v církvi je spojena s učením nových písní a liturgických zpěvů, ke kterým připravuji komentáře. Ty mohu posílat všem, kdo o ně projeví zájem. 

Jsem církevní hudebník, zaměstnaný v církvi. Chválím svého zaměstnavatele, že po mne nevyžaduje moc administrativy a já se mohu věnovat praktické hudbě jak v pracovně, tak i v terénu. Jsem tady pro druhé, chci být k dispozici těm, kdo mou případnou pomoc uvítají. Rád učím nejen hru na varhany, ale i varhanní improvizaci a také řízení sboru. Improvizace se také musí trénovat. V této tvořivé oblasti dochází k probouzení dalších schopností, které souvisí s hudební představivostí a s hudební pamětí (to, co se při cvičení vyhodnotí jako dobré, je třeba částečně ukládat). Pravidelně také píšu varhanní a sborovou hudbu pro bohoslužebné nebo koncertní účely. 

Od r. 2010 jsem vedoucí Semináře církevní hudby Evangelické akademie (SCHEA), kde mám na starosti celkovou organizaci, přípravu různých materiálů a část výuky. Z absolventů SCHEA mám velkou radost. Prošli praktickým tříletým výcvikem, kde se naučili nejen hrát na varhany, ale také řídit sbor a dostali slušnou dávku informací, které mohou využívat ve sborech. Jsem rád, že o studium církevní hudby na SCHEA je zájem. Nyní u nás studuje 15 studentů. 

Kromě toho organizuji letní kurzy pro varhaníky a sbormistrovské kurzy v Sola gratia. Můj domovský farní sbor je ve Zlíně, kde vykonávám varhanní službu a vedu pěvecký sbor. 

S varhaníky je to jako s deštěm

V pozici celocírkevního kantora působím všude tam, kde je o mou službu zájem. Jedná se o vyučování, koncerty, přednášky, bohoslužby, besedy. Jsem zván na různá soustředění pěveckých sborů, při kterých nacvičuji různé novoty. Rád zaučuji zdarma nováčky ve hře na varhany, kteří mají za sebou několik let klavírní výuky. Stačí jen pár vyučovacích jednotek, abych vysvětlil základní postupy pro efektivní cvičení. Růst v této oblasti ale vyžaduje trpělivost a pravidelnou průpravu. Zjišťuji, že s varhaníky je to podobné jako s deštěm: někde prší až moc, jinde dlouho nezaprší. Občas nastává paradox – farní sbor má pěkné varhany, a nemá varhaníka, nebo naopak zájemci o varhany se objeví v místech, kde není adekvátní nástroj, což pak znamená, že je třeba obstarat digitální varhany. Bohoslužebná hudba se může rozvíjet také na amatérské úrovni. Je třeba hledat nové potencionální zájemce především u mladší generace. V případě zájmu se sbory na mě mohou obrátit. 

Za naši církev jsem přes 20 let delegát Evropské konference evangelické církevní hudby a mám za sebou jedno období v pozici člena předsednictva. Zkušenosti z tohoto společenství jsou pro mne velkým přínosem. Je to inspirativní prostředí, z něhož čerpám různé informace a podněty. Od všech delegátů konference se očekává, že nebudou jen vděční konzumenti programu, ale budou plnit roli multiplikátorů, kteří předávají dál to, co je hodnotné. Také se snažím přinášet do konference něco, co může být přínosné pro mé kolegy. Práce v církvi mě stále baví a jsem za ni vděčný. 

Ladislav Moravetz, celocírkevní kantor; mezititulky redakční
foto: Ben Skála, ARo