Bydlení jako zrcadlo chudoby v Česku

2. července 2025

(ČB 6/2025) Jedním z nejvážnějších sociálních problémů dnešní České republiky, zřejmě tím vůbec nejnaléhavějším, je špatná dostupnost bydlení. Česko se v tomto ohledu řadí mezi ty nejhorší státy v Evropě, spolu s Maďarskem a pobaltskými zeměmi. Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z ledna 2025 Česká republika porušuje právo na bydlení garantované Evropskou sociální chartou.

Bydlení jako zrcadlo chudoby v Česku
2. července 2025 - Bydlení jako zrcadlo chudoby v Česku

Současná situace je důsledkem několika faktorů, dlouhodobě se prohlubuje a jednoduché řešení neexistuje. Stavět více bytů samo o sobě nepomůže, pokud je jejich cena pro lidi s nižšími a stále více i středními příjmy příliš vysoká. Ceny nájmů kopírují růst cen nemovitostí, a souběžně s cenovou nedostupností nových bytů se tak stále méně dostupným stává i nájemní bydlení. V situaci, kdy obce často nedisponují téměř žádnými byty pro sociální bydlení, neexistují téměř žádné prostředky, jak pomoci těm, kdo se ocitli v krizi, kdo přišli o domov.

Bydlení je zcela zásadní lidskou potřebou. Právě proto se tu ukazuje v jakémsi zrcadle většina problémů společnosti. Podívejme se na ně postupně. Prvním problémem dnešní České republiky, který se v problematice bydlení ukazuje, je zvyšování rozdílů mezi jednotlivými regiony. Ceny bytů se nejvíce zvyšují v Praze, dále v Brně a ve velkých městech, tedy všude tam, kde je největší nabídka pracovních míst a nejlépe fungující infrastruktura. Kvůli nedostupnému bydlení se stěhuje stále více lidí nejen do velkých měst, což na jedné straně zvyšuje poptávku a působí tlak na další zvyšování cen, na druhé straně v regionech, odkud se odchází, to přispívá k dalšímu chudnutí a rozpadání sociální struktury.

Bydlení je špatně dostupné především pro mladé lidi. Ti starší už často mají vlastní bydlení pořízené v době, kdy byly hypotéky přístupnější, případně v privatizaci někdejších státních bytů. Mladí, pokud nemají to štěstí a byt nezdědí po rodičích či jiných příbuzných, se tak ocitají v situaci, kdy si nemohou dovolit koupi bytu a jsou odkázáni na bydlení v nájmu, které je ze své podstaty nejisté, protože běžnou praxí je řetězení nájemních smluv, jež zbavuje nájemníky jistoty a vždy po roce je vydává na milost a nemilost pronajímatelům. Dlouhodobé nájemní smlouvy, které dávají nájemníkům jistotu, jsou přitom běžné v zemích na západ od nás – tedy tam, kde cena bydlení neroste tak strmě jako v „naší“ střední a východní Evropě.

Nejistota ohledně vlastní budoucnosti je také jednou z podob chudoby. Nejde o chudobu ve smyslu materiálního nedostatku, ale nedostatku příležitostí, důvěry v budoucnost. Pokud tato chudoba postihuje mladé lidi, ochromuje už v samém počátku možnosti jejich rozvoje. Nejisté bydlení jde ruku v ruce s nejistým zaměstnáním. Pochopitelně to má vliv na ochotu uzavírat manželství a trvalé partnerské svazky a vytvářet rodinu. Důsledkem je „demografická chudoba“ celé společnosti.

Bydlení je také zvláště citlivé pro lidi v situacích životních krizí, jako jsou lidé po rozvodu, rozchodu, matky samoživitelky, senioři po ovdovění. Špatně dostupné až nedostupné bydlení zhoršuje „sociální zdraví“ společnosti, v níž víc a víc lidí padá na dno, vypadává ze sociální sítě a tím ji zároveň zeslabuje. Má ale vliv i na zdraví reálné, počínaje psychickými problémy a onemocněními a konče vážným zdravotním stavem lidí trvale bez domova.

Jak už bylo řečeno v úvodu, problém nedostupného bydlení nemá snadná a rychlá řešení. V dlouhodobém horizontu by řešením mohla být kombinace postupného budování fondu obecních a sociálních bytů („vídeňský model“), vyšší míry bytové výstavby obecně, vyššího zdanění nevyužívaných (spekulativních) bytů. Snaha o řešení nedostupnosti bydlení je zároveň snahou o odstraňování či zmenšování chudoby v jejích různých podobách.

Filip Outrata, teolog a publicista
foto: pexels.com