Bratrská škola v Praze

Bratrská škola stojí v Rajské ulici v Praze 7. To zní skoro jako v ráji. Praská ve švech a všichni se těší, že se brzy budou stěhovat do nové školní budovy, kterou navrhuje architektka Hana Seho. Stavbu odhlasoval synod a financuje zřizovatel – Českobratrská církev evangelická. V nové školní budově budou umístěny obě pražské školy Evangelické akademie, tedy kromě základní Bratrské školy také VOŠ sociální práce a SOŠ, která nyní sídlí na Spořilově (viz ČB 5/2023). O současnosti i budoucnosti Bratrské školy jsem hovořila s panem ředitelem Rostislavem Konopou.

Bratrská škola je nejstarší instituce v rodině škol Evangelické akademie. Jaké to je, řídit takovou velkou školu s dlouhou tradicí?

Bratrská není zase tak velká škola. Je to škola středního rozsahu. A řídit školu je stejně náročné a zodpovědné, jako řídit cokoli jiného. Rozdíl je v tom, že ve školách rodiče svěřují své děti učitelům s důvěrou, že je budou řádně vzdělávat a vychovávat. A to není vůbec jednoduché. Zákonní zástupci mají čím dál větší nároky na učitele, společnost zvyšuje své nároky na školu jako instituci. Bohužel, podle mě nelze říct, že politické strany věnují vzdělávání dostatečnou pozornost z hlediska financí i dlouhodobé koncepce.

Ve školním roce 2020/2021 začala v Bratrské škole výuka i na druhém stupni. Postupně se naplňoval a letos máte poprvé deváťáky. Kolik dětí celkem vlastně Bratrskou školu navštěvuje?

Ano, nyní je škola celistvá, od první do deváté třídy, po jedné třídě v každém ročníku, a nesmím zapomenout ani na naše nejmenší děti z přípravné třídy. Celkem je to kolem dvou set dětí, k tomu třicítka pedagogů. Pár dětí máme na individuálním vzdělávání.

Vyučujete podle vlastního vzdělávacího programu s názvem „Každému pro jeho život“. Co se pod tím skrývá?

Jsem zastánce toho, že děti by se ve škole měly naučit to, co je prospěšné, co budou v životě potřebovat. Základem je už od středověku „trivium“ – čtení, psaní, počítání. Na to se pak nabalují další předměty, humanitní i přírodovědné. Tak to se snažíme rozvíjet. Myslím, že je dobré, když se děti hýbou, osahávají své limity, třeba se i trochu bojí, ale dokážou strach překonat. Jezdíme na vodu, otužujeme se, lezeme na skalách, dělali jsme noční pochod, pro II. stupeň se chystáme zavést jako součást tělocviku lukostřelbu. Pro děti prvního stupně chystáme uspořádat nějakou napínavou akci v letošním školním roce. Jsem zastánce klasického akademického vzdělávání, které ale může být hravé a zábavné, zároveň považuji za nutné, aby děti chodily do školy rády a cítily se bezpečně.

Jak v této souvislosti pracujete s dětmi se specifickými potřebami nebo s handicapem?

Naše škola je velmi inkluzivní, to znamená, že máme poměrně velký podíl žáků s ADHD a dalšími speciálními potřebami. Téměř v každé třídě máme asistenta pedagoga. Vyžaduje to samozřejmě velkou trpělivost učitelů i rodičů a také spolupráci, aby se kýženého pokroku dosáhlo. 
Laskavé prostředí a přátelská atmosféra pomáhá. Vlídnost nic nestojí, ale pro děti je cennější než zlato.

Co nabízí škola navíc?

Před dvěma lety jsme postavili venkovní jurtu, kterou využíváme pro výuku různých předmětů, pro etické hodiny a komunitní kruhy. Od jara do podzimu je v jurtě hodně družina. Z peněz z DARPů jsme s pomocí církve letos založili školní včely – máme pět včelstev, pojmenovaných podle ctností, a doufám, že děti si včelaření oblíbí. Odpoledne po škole mohou navštěvovat různé kroužky – výtvarný, keramický, kytarový, dramatický, jazykový nebo vědecký. Škola je také proslulá podporou výtvarné a hudební výchovy. V polytechnickém kroužku děti rovněž využívají špičkové 3D tiskárny, pořízené z darů církve. Řadu akcí máme napříč třídami, ať už to jsou dobrodružné výpravy, školy v přírodě nebo lyžařské kurzy.

Jak vypadají projektové dny?

Zkoušíme je v jednotlivých třídách. Děti zpracovávají různé oblasti, kde se prolínají předměty – třeba zámořské objevy nebo téma vody. Je to však velmi náročné organizačně i časově. Zatím jsme na začátku a zejména pro vyšší stupeň to potřebujeme zlepšit. Výhodou průřezové výuky je, že se děti víc naučí, téma se zpracovává déle z různých pohledů, třeba i 14 dní.

Podílejí se na životě školy rodiče? 

Pro rodiče mám pravidelně vyhrazeno jedno odpoledne v měsíci, jsem na třídních schůzkách. Na běžné zprávy, telefony a e-maily reaguji denně, komunikaci s rodiči považuji za velmi důležitou. Proto vítám jejich účast skrze Klub rodičů Bratrské školy, který sami založili. Škola není formální instituce, účast rodičů je nezbytná, pokud chceme komunitní školu.

Jak vypadá vaše spolupráce s partnerským sborem v Kobylisích?

Spolupráce je to dlouhodobá a srdečná. Chodíme tam na bohoslužby čtyřikrát do roka. Ve škole od loňského školního roku působí také školní kaplan Karel Müller. Moc hezky to s dětmi umí, i když byl zpočátku překvapen, jak je časově náročné učitelské povolání z hlediska přípravy a odpovědnosti.

Co patří do okruhu práce školního kaplana?

Učí na II. stupni několik hodin týdně etickou výchovu. V každé třídě vede biblické hodiny a tam dětem vlídnou formou vypráví biblické příběhy a mluví s nimi o Bohu. Kromě toho je důležitým komunikačním pilířem, svěřují se mu učitelé, rodiče i děti.

A co vaše přípravná třída?

Přípravná a první třída jsou teď umístěny mimo hlavní budovu školy, protože do hlavní budovy se už nevejdeme. Děti se ale vídají na obědě a odpoledne v družině. Též se zúčastňují různých školních akcí napříč ročníky. Přípravná třída tráví hodně času třeba na výstavách, v divadle, v muzeu apod.

Bratrská škola toho nabízí opravdu hodně – odpolední kroužky i nadstandardní náplň školního vyučování. Jak všechny ty aktivity „navíc“ financujete?

Kroužky si platí rodiče sami. Z grantových peněz od církve jsme zaplatili nejen včely, 3D tiskárny, ale částečně i jurtu. V loňském školním roce jsme peníze použili na několikadenní zdravotnický kurz pro učitele, aby se s námi děti na dobrodružných školních výpravách cítily bezpečně. Značná část peněz ze školného je určena na rozvoj kompetencí učitelů a neustále pořizujeme nové pomůcky. Všechny děti mají učebnice a sešity zdarma.

Nová školní budova už je dávno na papíře, ale realizace vás teprve čeká. V jakém stadiu se stavba nachází?

To je opravdu velká věc. Nesmírně si vážím toho, že se církev rozhodla stavbu školy financovat. Přitom Českobratrská církev evangelická zrovna penězi neoplývá. Což mě opravdu dojímá, protože škola je podle mě více stavba ducha než hmoty, ostatně proto školy nacisté i komunisté potřebovali ovládnout. Rozměr duchovní už škola má, teď už ji jen zbývá zhmotnit. A já jsem přesvědčen, že to bude už brzo.

Co byste do budoucna popřál žákům, kolegům i rodičům?

Nejvíc ve škole opakuji všem, že k sobě máme být laskaví. Laskavost přenáší hory i srdce. Pokud bychom v Bratrské škole dali žákům do života, že mají v životě být především laskavými lidmi, že mají pomáhat jeden druhému, mají zaujímat demokratické postoje a neustále na sobě pracovat, tak bych si to z pohledu ředitele odškrtl jako splněnou misi.

Daniela Ženatá
foto: archiv respondenta