Boží vtělení a my

Sice si Boží vtělení připomínáme o Vánocích, ale těžiště našeho slavení těchto svátků je úplně jinde, než aby nás vedlo k tomu, co všechno Boží vtělení obnáší a jak se vůbec vztahuje k nám dnes. Do značné míry nám stačí, že se tehdy něco stalo, takže my máme důvod nejít do práce, jíst, pít a dávat si dárky.

A přesto má Boží vtělení tehdy a tam naprosto zásadní dopad až k nám, až do našich dní a životů. Zmíním tři nejdůležitější věci, které se týkají Božího vztahu k nám a nastavují rámec našeho vztahu k Bohu:

1. V Ježíši Kristu vstupuje Bůh do lidských kategorií.

Stává se tedy člověkem, ale přitom nepřestává být Bohem. Stará církev po dlouhých zápasech došla k důležitému rozpoznání, že v Kristu se božství ani lidství neproměňuje v to druhé, že Bůh ani člověk není v Kristu nijak transformován nebo nucen k nějaké bytostné změně. V jednotě osoby Ježíše Krista Bůh zůstává Bohem a člověk zůstává člověkem. Ve vtělení Bůh dokáže zůstat Bohem a člověk smí zůstat člověkem. Není třeba, aby jeden ustoupil anebo se umenšil, božství i lidství zůstává úplné a pravé. V Ježíši Kristu se tak ukázalo, že božství a lidství nejsou protiklady, ale dokáží vytvořit harmonickou jednotu. To je ovšem něco, co církev a teologie dlouhou dobu udržet nedokázaly a naopak stavěly člověka a Boha proti sobě: když má vládnout Bůh, musí jít člověk stranou. Ne tak v Kristu. V něm se ukazuje, že Bůh dokáže vládnout, a člověk může být plně člověkem.

2. Z Božího vtělení zároveň vyplývá zásadní skutečnost, že lidství je pro Boha dost dobré.

Pokud se Bůh stal člověkem jako Bůh a člověk se nemusel nijak bytostně proměnit, upravit, zkorigovat, pak to znamená, že Bůh je schopen se zjevit jako Bůh ve svém stvoření, a lidství jako Boží stvoření je jako takové dost dobré na to, aby se v něm Bůh zjevil. Bůh nevytvořil žádné speciální komunikační kanály, žádnou zvláštní božskou řeč, žádnou zázračnou, ne-lidskou, nějak speciálně a pro běžného člověka nesrozumitelně kódovanou komunikaci. Nemá smysl hledat Boha někde mimo lidské kategorie. Nemusíme se snažit proniknout do nějakých nadlidských sfér, není třeba vyhledávat extázi, mystiku, výstup do výšin či ponor do hlubin, jako kdyby až tam bylo možné najít Boha. Ne my se máme přiblížit Bohu, to Bůh se v Kristu přiblížil člověku, když se člověkem stal. Pro vztah s Bohem se nemusíme nijak měnit. Můžeme se k němu vztahovat i mluvit o něm zcela po lidsku a bude to tak správně. 

Na druhou stranu pořád platí, že Bůh zůstává Bohem a člověk člověkem. Tak jako se Bůh neproměňuje na člověka, tak se ani ve svém vztahu k Bohu člověk neproměňuje na Boha, nestává se božským – ani ve svém konání, ani ve svém mluvení. Jak to vyjádřila už stará církev, božství a lidství se nesměšuje: Bůh se stává člověkem právě jako Bůh, člověk mluví o Bohu právě jako člověk. Takže ani žádné lidské mluvení (tedy ani kázání, ani třeba lidské svědectví zachycené v biblických textech) se nestává božským. Nemusí. Pro dosvědčování Boží přítomnosti mezi lidmi stačí naše lidské jednání a mluvení. Pokud se Bůh stal člověkem, už se my nemusíme stávat bohy.

3. Bůh se zjevil člověku tak, aby to člověk ve svém lidství dokázal pochopit.

Tedy aby člověk v Božím zjevení v lidských kategoriích pochopil Boha jako Boha. Bůh se právě v těch lidských kategoriích zjevuje jako Bůh a to znamená dost provokativní věc: Bůh se v našem lidství zjevuje cele, jako on sám. Ne jen kousek ze sebe, ne jen částečně, ale dokáže se zjevit úplně a v Ježíši Kristu se tak stalo. Chceme-li tedy hledat Boha, musíme ho hledat tam, kde se činí člověku přístupným. To není nikde jinde než v člověku Ježíši. Bůh tedy není k nalezení někde mimo lidské kategorie, ale pouze skrze ně, spolu s nimi a v nich. Chceme-li hledat Boha, nemáme se snažit vykročit někam pryč od člověka a lidských kategorií, naopak. Bez nich a mimo ně to nepůjde. Chceme-li najít Boha, nezbývá nám, než se stávat stále více a lépe lidskými. Boží vtělení v Ježíši Kristu je tak základním vzorcem a normou pro náš vztah s Bohem vůbec. V něm Bůh sám vytváří rámec svého vztahu k člověku, aby se právě takto, lidsky, člověk vztahoval k Bohu.

Petr Gallus, teolog a pedagog ETF UK
foto: wikipedia.org, pexels.com

Upravený text z knihy P. Galluse Člověk před Bohem, Praha: Karolinum 2024, s. 38–40.