Biblická úvaha: Víra ukazuje na budoucnost

Soudě podle událostí, zděděných z roku minulého, které hýbou světem a naší myslí, nás čeká dlouhá cesta do neznáma. A proč ne cesta víry? Proč ne s Českým bratrem, který se letos na toto téma (praxe víry) zaměří? Tímto psaním se nesnažím o úvod k celoročnímu tématu ČB, ale o úvahu o víře s přáním, aby naše putování tímto rokem bylo s vírou a nadějí.

Víru vám ani nemusím definovat, udělal to za nás kdysi pán, který napsal dopis Židům (11,1): „Víra pak je opodstatnění věcí, v něž se doufá, přesvědčení o skutečnostech, jež se nevidí.“ (Pavlíkův studijní překlad)

Tato definice mi říká, že víra ukazuje na budoucnost. A je neoddělitelná od naděje a důvěry. Celá jedenáctá kapitola dopisu Židům je velmi významný text o biblické víře. Autor jmenuje řadu starozákonních postav, našich předků, na cestě víry. Tímto vymezuje biblickou víru a vyzývá nás k zamyšlení nad její povahou. Není to víra ve stylu „každý v něco věříme“ nebo „věřím ve vítězství Argentiny na mistrovství světa v Kataru“. 

Můžeme vnímat víru jako široký pojem, ale ta biblická je specifická svým odkazem na Boha. (Možná proto se ekumeničtí překladatelé uchýlili rovnou k výkladu, když překládají Žd 11,1 slovy „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“. V zájmu upřesnění se dopustili faulu proti textu v originálu – srovnej s Pavlíkovým výstižnějším zněním).

Biblická víra je tedy o Bohu, který zve k rozvaze, odvaze a vytrvalosti. To je smysl těchto starozákonních ilustrací, které nám připomínají, jak naši předkové prožívali svou víru, svou zkušenost s živým Bohem, ukazují, jaké zkoušky překonávali, co je motivovalo a jak se starali o své potomky, tedy i o nás, aby ta specifická víra žila dál a my s ní, v naději, která vyústí jedinečným adventem na konci věků (Mt 28).

Naši předkové měli schopnost i touhu vidět dál za hranice světa, kterým byli obklopeni. Dokázali čelit překážkám a vzdorovat. Víra jim pomáhala přeměnit nemožné, neuchopitelné, neuvěřitelné ve slibné vyhlídky. Noe postavil koráb jako naději nového začátku, zestárlí Abraham a Sára přijali slib o potomku, protože život jde prostě dál, Mojžíš se postavil faraónovi a zachránil svůj lid z otroctví, protože Bůh je dárce svobody, nevěstka Rachab vítá a zachraňuje zvědy s přesvědčením, že slouží dobru. Gedeón podniká osvobozovací válku a ujišťuje se, že Bůh mu dá vítězství. Víra je pro všechny opak rezignace, množení úsilí.

Co společného můžeme mít s adresáty dopisu Židům? Zřejmě nejistotu, strach a hrozbu ztráty odvahy (viz např. Žd 2,1 a 10,35). Proto je autor vyzývá, aby upřeli zrak k cíli a vytrvali na cestě, která k němu vede. Když to shrneme, citovaná 11. kapitola nám říká něco jako: „Pamatujte na ty, kteří před vámi chodili ve víře a kteří přes všechny těžkosti, kterým museli čelit, nezavrhli důvěru v Boha. Nechť vám jejich příklad slouží jako podnět!“ Víra je jistota, že Bůh své sliby dodrží. Ta jistota nás však nezbavuje permanentního napětí mezi tím, čím žijeme dnes, a tím, co očekáváme. Jestli máme strach ze současnosti, hleďme na budoucnost s nadějí. Ovšem platí zároveň, že zítřek se buduje již dnes. Víra není nečinné čekání na dobu, kdy Bůh splní své sliby, to čekání je spojeno s posláním.

Je třeba být na nohou a jít budoucnosti vstříc jako Abraham, putovat po poušti s vidinou zaslíbené země jako Mojžíš, stavět koráb jako Noe, abychom přečkali bouře, vyrazit do boje za svobodu jako Gedéon. Jako Rachab otevřeme své domovy hostům, kteří hledají útočiště, pomozme jim budovat jejich a svou budoucnost. Potřebujeme být vytrvalí… (Žd 10,36)

„A co ještě mám říkat? Vždyť mi nepostačí čas, budu-li vypravovat o Gedeónovi a Barakovi i Samsónovi a Jefthovi i Davidovi a Samuelovi i prorocích, kteří skrze víru poráželi království, působili spravedlnost, domohli se příslibů… od slabosti přecházeli k moci, stávali se silnými ve válce, na útěk zaháněli vojska cizáků…“ (Studijní překlad Miloše Pavlíka)

Teď řekni něco ty, pokračuj v úvaze o víře… Co je pro tebe víra? Nechť tě inspiruje Bible a Český bratr. Medituj i nad Ježíšovými slovy: „Neboj se, jen věř.“

Leonardo Teca
foto: Robert Mekiš