Biblická úvaha: Víra se dá vidět

Nechme se i my tímto textem pozvat hned k několika povzbuzením a nasměrováním do našeho života. 

Tím prvním je jasná zpráva, že Ježíš nám přinesl odpuštění hříchů. A je to Boží nabídka pro všechny lidi, pro všechny děti Boží. Tak doslova oslovuje Ježíš i ochrnutého člověka: „Dítě…“ Už nemusíme ve svém životě, ve svých myslích vláčet to, co jsme udělali špatně, co nás tíží a brání nám kráčet dál. Nemusíme, pokud jsme ochotni přiznat, že to špatné opravdu špatné bylo a odvrátit se od toho. A stejně tak jako z ochrnutého i z nás může spadnout tíže, která nejednou potrápí i naše fyzično. 

To druhé je jednání našich přátel. Jak je dobré, když nám někdo s tou naší tíhou pomůže. Jak jsme rádi a vděčni, že máme někoho, komu nám na nás záleží. Kdo ve svém životě víry a důvěry chce a umí dobře nasměrovat druhé a nejen nasměrovat, ale docela prakticky dovést za ruku, donést k těm, kteří nám mohou účinně pomoci. Zdálo by se, že v tom není nic zázračného, a přece je to dnes tak nesamozřejmé. Mít o druhého zájem, nabídnout mu svůj čas a svoje možnosti. Malé zázraky každodenního života, které mohou v našem životě i v životě druhého změnit mnohé. 

To třetí nás zve, abychom neustrnuli v naší víře a netrvali v převzatém a naučeném. Tak jako je v pohybu život každého člověka, tak má být v pohybu i jeho víra, přemyšlování a vnímání světa a dění v něm. Vnímání druhého člověka vedle nás. Ne přizpůsobování, ale nahlížení z našeho dobrého a jistého základu, který jsme přijali ve víře. Základu, jímž je Ježíš sám. Ježíš – Syn člověka, který má moc odpouštět hříchy, protože mu byla dána Bohem, jeho i naším Otcem. Byla mu dána k tomu, aby přinesl život, jenž má být svědectvím o radosti a pokoji. 

A čtvrté povzbuzení můžeme přijmout hned v první části evangelistova vyprávění. „Když Ježíš viděl jejich víru…“ Víra se dá vidět. Abychom i my mohli vidět víru nebo naše víra byla vidět, nepotřebujeme k tomu žádné speciální dovednosti. Stačí, když vnímáme, co dobrého se kolem nás děje. Stačí vnímat, že jsou kolem nás lidé, kteří dělají věci, jež jsou ku prospěchu druhým. Potom ani my nemusíme složitě přemýšlet, jestli jsme ti praví, kteří by měli druhým o víře svědčit. A přitom je to docela prosté. Umět být druhým ku pomoci, být připraven přiložit ruku k dílu, které je druhým ku prospěchu až i k uzdravení. 

Náš Pane, děkujeme za pozvání k tvému dílu tady na zemi s druhými a pro druhé. Děkujeme za uzdravení našeho života, který jsi nám daroval skrze svého Syna Ježíše. 

Marta Zemánková
foto: pexels.com