(ČB 9/2025) Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo... (Mt 19,5–6)
Nedávno jsem jedné skupině mládeže dal za úkol dokončit na anonymní lístečky větu: „To nejlepší na sexu/sexualitě je…“ Ve skupině převažovali mladí z necírkevního prostředí. Část z nich již vlastní sexuální zkušenosti měla, část ne. Jejich odpovědi ukázaly, že vědí přesně, oč jde: Psychické i fyzické potěšení. Že cítíš přítomnost toho druhého úplně jinak než v jiných situacích. Že je super. Absolutní důvěra a otevřenost…
Sexualita se probouzí u velké většiny lidí v jejich dospívání. A její niterné prožívání se od dob, kdy o ní mluvil Ježíš, a dokonce ani od dob, kdy se sepisovaly Mojžíšovy knihy (z kterých Ježíš cituje), příliš nezměnilo.
Jde jistě o vzájemné přilnutí a propojení. Sexualita podle Mojžíše i Ježíše, a především podle samotného Boha Stvořitele, umožňuje bytostné a maximální propojení muže a ženy. Na fyzické rovině jde o intimitu dotyků, pohlazení, laskání, spojení pohlavních orgánů. Zároveň je však při dobrém sexu přítomno vždy i pouto psychické, sociální a duchovní. Sex poskytuje pudově – fyzicko – citově – sociální slast ze vztahu. Zároveň napomáhá jeho prohlubování na všech těchto úrovních. Jak to trefně vyjádřila jedna současná farářka: „Komu nemůže patřit má nahá duše, tomu nemůže patřit mé nahé tělo.“
Zároveň se vzájemným spojením otevírá mužsko–ženské sexualitě i možnost plození nového života. Tu ovšem tématizují jiné než zmíněné texty.
Pak je napříč celou Biblí, počínaje Mojžíšem a Ježíšem, zdůrazněno, že jde o veřejný a závazný vztah. Absolutnímu propojení duší a těl má předcházet (veřejné) upozadění závazku k rodičům a celé dosavadní rodině. Má být vytvořena sociální jednotka v podobě nového lidského páru. A takové propojení zakládá celoživotní závazek: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! K nově založenému manželství se jako ke svému dílu hlásí dokonce samotný Stvořitel. Sex je tak šlehačkou na vztahovém dortu, ve kterém nacházíme vzájemnou pomoc a protějšek pro celý život. Protějšek sobě rovný, zároveň však rozdílný.
I případná rizika sexuality dokázali naši mladí popsat dobře. Větu „Nejriskantnější na sexu/sexualitě je…“ dokončili např. takto: Že tě někdo zneužije. Psychické zranění, pohlavní nemoci, zneuctění. Že partner poruší vaši důvěru. Nechtěné oplodnění. Manipulace člověka pomocí vztahu a sexu. Člověk se naváže na druhého a pokud se pak rozejdou, je to zraňující, část svého srdce se ztratí… Naše sexuální vášeň si žádá pozorné a moudré kultivování. Právě proto, že patří mezi nejkrásnější boží dary.
Dar sexuality ukazuje, jaký je Bůh. A jací máme být my. Že máme ve své rozdílnosti přece k sobě hledat cesty. Že máme hledat naplnění naší touhy poznávat druhého/druhou a nechat se poznat. Milovat a být milováni. A to jistě nejen ve vztazích partnerských, ale i v jiných, a to způsoby, které jsou jim přiměřené.
Roman Mazur
foto: wikipedia.org (via Tumblr)