(ČB 6/2024) Biblická kniha Přísloví patří k oblíbeným a často citovaným místům Starého zákona. Snad právě pro jednoduchost, přímočarost, již navíc mnohdy podtrhuje brilantní poetická stavba.
Zkoumá člověka, mezilidské vztahy, do nichž přináší mnohá moudrá rčení, leckdy vonící lehce nekorektním sarkasmem: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.“ (Př 15,17) Nebo: „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.“ (Př 11,22)
Někteří mají za to, že kniha Přísloví se nachází mimo hlavní starozákonní proud. Je tu málo zmínek o Bohu, chybí náboženský slovník. Někdy se dokonce mluví o obecné moudrosti, o „příručce úspěšného života“. Kdo ale čte pořádně, zřejmě zjistí, že hledat v této knize jen sbírku citátů na Instagram nebo kolekci moudrých rad našich babiček by bylo trochu málo.
Uprostřed slov o „nějaké“ nejvyšší moudrosti jako principu, který se zdá být jakousi abstraktní představou nebo básnickou metaforou, je najednou řeč o bázni před Hospodinem, totiž o respektu před ním a důvěře: „Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.“ (Př 8,11–13)
Bázeň před Hospodinem je spojení, které není v knize neobvyklé. Možná si vzpomenete: „Bázeň před Hospodinem přidává dnů.“ (Př 10,27) Nebo: „Počátek poznání je bázeň před Hospodinem.“ (Př 1,7) Ještě fotku hezkých květin a máte parádní záložku do knížky. Jenže náš verš je naladěn o poznání militantněji: Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo. Nenávidět, to je silné slovo. Ne vyhýbat se zlu, dávat si na ně pozor, ale nenávidět je. Křesťané mají i nenávidět. To je výzva k akci, k mobilizaci sil i vlastního svědomí. Tady se nehraje na kličkování, omluvy a výmluvy, na relativizaci našich náhledů, že to a tamto vlastně zase tak špatné není, na to, že kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Kdo nenávidí zlo, jde cestou moudrosti, jde cestou Boží. Hezké, díky. Ale, řečeno ústy klasika, kdo z vás, kdo z nás to má? Kdo je ten morální superman, aby se vždy ke zlu postavil čelem, aby nikdy nepadl, aby si nikdy nezadal, aby si nikdy neušpinil ruce? Kdo z nás na tohle stačí?
Naštěstí můžeme číst ještě pokračování: „U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.“ (Př 8,14) Není to tedy jen na nás. U zdroje moudrosti, tedy u Hospodina samého, je rada i pohotová pomoc. Rozumnost pro konkrétní situaci i síla bojovníka! A můžeme s dalšími biblickými svědky dodat také: odpuštění, pokoj, nový výhled. To není málo.
Takže to ještě rozšiřme (a klidně z toho udělejme záložku): Kdo nenávidí zlo, jde cestou moudrosti, jde cestou Boží, Bohem doprovázen na každém kroku. Právě proto, aby ani při vlastních selháních, která ještě přijdou, neztratil cestu k cíli.
Pavel Hanych
foto: Adéla Rozbořillová