Biblická úvaha: Přísloví na záložku

Zkoumá člověka, mezilidské vztahy, do nichž přináší mnohá moudrá rčení, leckdy vonící lehce nekorektním sarkasmem: „Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.“ (Př 15,17) Nebo: „Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná.“ (Př 11,22)

Někteří mají za to, že kniha Přísloví se nachází mimo hlavní starozákonní proud. Je tu málo zmínek o Bohu, chybí náboženský slovník. Někdy se dokonce mluví o obecné moudrosti, o „příručce úspěšného života“. Kdo ale čte pořádně, zřejmě zjistí, že hledat v této knize jen sbírku citátů na Instagram nebo kolekci moudrých rad našich babiček by bylo trochu málo. 

Uprostřed slov o „nějaké“ nejvyšší moudrosti jako principu, který se zdá být jakousi abstraktní představou nebo básnickou metaforou, je najednou řeč o bázni před Hospodinem, totiž o respektu před ním a důvěře: „Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.“ (Př 8,11–13)

Bázeň před Hospodinem je spojení, které není v knize neobvyklé. Možná si vzpomenete: „Bázeň před Hospodinem přidává dnů.“ (Př 10,27) Nebo: „Počátek poznání je bázeň před Hospodinem.“ (Př 1,7) Ještě fotku hezkých květin a máte parádní záložku do knížky. Jenže náš verš je naladěn o poznání militantněji: Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo. Nenávidět, to je silné slovo. Ne vyhýbat se zlu, dávat si na ně pozor, ale nenávidět je. Křesťané mají i nenávidět. To je výzva k akci, k mobilizaci sil i vlastního svědomí. Tady se nehraje na kličkování, omluvy a výmluvy, na relativizaci našich náhledů, že to a tamto vlastně zase tak špatné není, na to, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. 

Kdo nenávidí zlo, jde cestou moudrosti, jde cestou Boží. Hezké, díky. Ale, řečeno ústy klasika, kdo z vás, kdo z nás to má? Kdo je ten morální superman, aby se vždy ke zlu postavil čelem, aby nikdy nepadl, aby si nikdy nezadal, aby si nikdy neušpinil ruce? Kdo z nás na tohle stačí?

Naštěstí můžeme číst ještě pokračování: „U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.“ (Př 8,14) Není to tedy jen na nás. U zdroje moudrosti, tedy u Hospodina samého, je rada i pohotová pomoc. Rozumnost pro konkrétní situaci i síla bojovníka! A můžeme s dalšími biblickými svědky dodat také: odpuštění, pokoj, nový výhled. To není málo.

Takže to ještě rozšiřme (a klidně z toho udělejme záložku): Kdo nenávidí zlo, jde cestou moudrosti, jde cestou Boží, Bohem doprovázen na každém kroku. Právě proto, aby ani při vlastních selháních, která ještě přijdou, neztratil cestu k cíli.

Pavel Hanych
foto: Adéla Rozbořillová