Biblická úvaha: Obohacující naděje

1. října 2024

(ČB 9/2024) Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. (Ř 6,9)

Obohacující naděje
1. října 2024 - Biblická úvaha: Obohacující naděje

V životě procházíme různými vývojovými obdobími, náš pohled na svět se mění společně s tím, jakými životními zkušenostmi jsme obohaceni. Tyto zkušenosti nás mění a formují naše smýšlení. V poslední době mě zaujalo, že k tomu, aby děti vnímaly smrt velmi rozdílně, stačí nevelký věkový rozdíl. Od určitého věku si naplno uvědomíme její definitivnost a univerzálnost. Se smrtí se nedá vyjednávat, nedá se podplatit, nedá se jí vyhnout, každý z nás se s ní střetne. Boží slovo vnímá smrt jako odplatu za hřích, za lidskou touhu zařídit si vlastní život bez Boha. Lidská touha být sám sobě pánem přinesla v dějinách mnoho bolesti, utrpení a smrti. 

Na druhou stranu je třeba podotknout, že se nám podařilo i mnoho dobrého. Snaha bojovat se smrtí se především v medicíně stala ohromným hnacím motorem, který přinesl mimořádné výsledky. Dnes dokážeme vytrhnout ze spárů smrti mnohé z těch, kteří by ještě před pár desetiletími předčasně zemřeli. Ale definitivní moc smrti zlomit nedokážeme. Smrt zůstává realitou každého člověka. A právě v tom se ukázala jedinečná síla Boží lásky, že sám Bůh sestoupil na zem, aby se stal člověkem a setkal se s námi v každé bolesti, a dokonce i ve smrti. Smrt Ježíše Krista byla nastavením zrcadla lidskému hříchu. Nebyla to pokojná, přirozená smrt v požehnaném věku, jako si to často přejeme pro ty, které milujeme, i sami pro sebe. Byla to násilná, brutální smrt, která naplno odhalila, jakého dna a nevýslovné zloby je lidstvo schopné. Boží Syn se vydal lidem do rukou navzdory tomu, že věděl, kam to povede. Cesta na kříž zůstává navždy mementem lidské bestiálnosti. 

Pán Ježíš vstoupil do lidských dějin právě proto, aby změnil úděl lidstva. Bůh nechtěl, aby smrt ve světě vládla a měla poslední slovo. Kříž je obrazem toho, kam lidstvo z vlastní vůle dospělo. Nejtragičtějším faktem kříže je skutečnost, že iniciativa zabít nevinného vzešla od těch, kteří měli být znalci Božího slova a jeho vůle. Boží láska však staví hráz lidské zlobě a samospravedlnosti. Boží Syn bere všechnu tíhu na sebe a umírá, a to je zároveň jediná cesta, jak porazit smrt a zlo. Boží Syn láme moc smrti a přináší nový život. On přináší život ve zcela nové kvalitě a nabízí nám ho z lásky, naprosto zdarma. Svým vítězstvím nad smrtí přináší naději, že smrt jednou nebude panovat ani nad námi. Je to nesmírně obohacující naděje, obzvlášť pokud nás do věčnosti předešel někdo, koho jsme milovali.

Ježíš svojí smrtí a vzkříšením mění tečku na konci našeho života za dvojtečku, která je znamením nového, věčného života. Nechejme se pozvat na cestu naděje, která vede do věčnosti s naším milujícím Pánem, který vydal sám sebe, aby porazil smrt a daroval nám novou budoucnost.

Daniela Havirová, přeloženo ze slovenštiny
foto: pexels.com