Biblická úvaha: Nejhlubší podstata Boží

Bez ohledu na to, jestli ona legenda je pravdivá, nebo ne, si tato charakteristika Boží skutečně zaslouží naši pozornost. Mluví totiž nejen o Božím charakteru, ale i o Boží podstatě. Tedy nejen jaký Bůh je, ale kdo Bůh je.

Když si zkusíte v Bibli vyhledat slovní spojení „Bůh je“, objevíte, že:
- Na mnoha místech jsou takto vyjmenovány různé přívlastky, jako například že Bůh je věrný, milosrdný, úctyhodný, spravedlivý, dokonce žárlivý. Což vyjadřuje vlastnosti, které Bůh člověku ukazuje a podle kterých ho člověk poznává.
- Na jiných místech je tato formulace spojená s přirovnáním: Bůh je má skála, má tvrz, mé útočiště, moje světlo. Autor tady vyjadřuje obrázky „pozemskými“, jaký význam pro něj má vztah k Bohu.
- Někdy je to formulováno jako vyznání víry. Bůh je moje spása, Bůh je můj svědek, Bůh je můj soudce, Bůh je král. Pisatel těmito tituly vyjadřuje své přesvědčení a svou naději.

Výpověď o tom, že Bůh JE láska, je z toho všeho nejsilnější. Dotýká se totiž přímo Boží podstaty. Jediné, s čím bychom to mohli srovnat, je vyznání Izraele, že „Hospodin jeden jest“, nebo možná ještě s janovským „Bůh je duch“, ale další podobné vyjádření, které by popisovalo přímo základ Boží osobnosti, v Písmu není. „Bůh je láska“ není přirovnání, které někdy platí, a jindy ne. Není to jen přívažek, vlastnost, která se někdy projeví, a jindy zase ne. Láska Boha definuje, bez lásky by už Bůh nebyl skutečným Bohem. Pokud se někdo pokusí Bohu amputovat lásku, vyprojektovat si Boha bez lásky, ztratí ho celého.

Jenže – láska je trochu abstraktní pojem. Jak si ji představit? Každý o ní mluví a každý si do ní vkládá svoje vlastní očekávání. Nejlépe to vyjadřují umělci – slyšíme o ní v každé druhé písničce, objevuje se v nějaké podobě skoro v každém filmu. Novináři píšou články o tom, jak ji získat, psychologové radí, jak si ji udržet. Ale je otázka, jakou odpověď bychom dostali, kdybychom chtěli slyšet, jak láska vlastně vypadá a podle čeho se pozná.

Dovolím si připomenout krásný popis lásky, jehož autorem je apoštol Pavel a najdeme jej v 1K 13,4–7: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“

My tento text obvykle chápeme jako náš úkol, jako ideál, který máme jako křesťané naplňovat. Doporučil bych ovšem podívat se na něj spíš z opačné strany: Apoštol popisuje realitu lásky Boží: Takový je Bůh, taková je jeho podstata. Takový je jeho vztah k nám, takhle se na nás dívá a takto s námi jedná. Takhle ho můžeme poznávat v Otci, který přijme marnotratného syna, takto nám ho zpřítomnil jeho Syn Ježíš, když dokázal prosit o odpuštění i pro ty, kdo ho křižovali.

„Bůh je láska.“ Kéž bychom si tuhle definici uložili do nejtrvalejší paměti, kéž bychom chápali, že vyjadřuje nejhlubší podstatu Boží, kéž bychom každý den znovu prožívali radost z tohoto vyznání a kéž bychom tento Boží charakter dokázali aspoň vzdáleně napodobit.

Štěpán Janča
foto: pexels.com