Biblická úvaha: Kristus nabeton přijde!

Židovskými očekáváními konce jsme se se studenty zabývali proto, že jsme cítili, jak se naše křesťanská očekávání zúžila do očekávání spíše nepříjemného konce, očekávání apokalyptických pohrom. Ale příchod Mesiáše je radostná záležitost: „Až se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“

Pro židy byla očekávání příchodu Soudce očekáváním vysvobození Izraele z moci pohanů, obnovy slávy Jeruzaléma, návratu spravedlnosti a věku míru. Mesiáš Soudce, ano, ale soudce, u kterého se dovoláme spravedlnosti. Konec éry pohanů a počátek epochy, kdy bude platit Hospodinův zákon.

To vše a mnohem více je i naším očekáváním. Středověká církev byla vychovatelkou národů a upřednostnila zákon. Na portálech středověkých chrámů vidíme často vyobrazení Posledního soudu, připomínající lidem zodpovědnost za jejich jednání. Kristus středověké církve říká spolu s filmovým hrdinou: „Já se vrátím a se mnou přijde zákon.“ Ale Kristus evangelií slibuje: „Já se vrátím a se mnou přijde milost.“ 

Pro církev zabydlenou ve světě je ovšem druhý příchod Kristův spíše vyrušením a hrozbou. Také křesťan zabydlený v pohodlí nemá na Kristově příchodu velký zájem. Radostná zvěst o Kristově příchodu v slávě je určena církvi pronásledované a posmívané, je určena světu, kde vládne nespravedlnost a zuří války. To je také souvislost tohoto evangelia: „Tehdy jim řekl: ‚Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat…“ (Lk 21,10–12)

Budou nás vydávat na soud či morálně soudit, budou se nám vysmívat, ale pak nastane kosmické divadlo: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí.“ (Lk 21,25–26). 

Vykladači soudí, že se zde Lukáš více než o Izajášovo proroctví opírá o třetí knihu Sibylliných proroctví. Tato proroctví byla ve starověku oblíbeným spisem a také židé z misijních důvodů převyprávěli starozákonní proroctví do této literární formy. Odtud zřejmě znaly starozákonní proroctví i ženy, pro které psal Lukáš své evangelium.

Evangelista si zde hraje se slovy, doslova říká: spojené národy budou bezradné, ale „spojené národy“ (synoché ethnon) lze přeložit i jako „soužení národů“ – v největší pozemské síle se projeví i největší strach…

Ale v naší bezradnosti a bezbožném strachu z toho, co se děje a co bude zítra, nás oslovuje Kristus slovem zaslíbení a napomenutí: „Až se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21, 28) Vzpomeňte si na ženu, kterou jsem uzdravil a hned se napřímila, ta ať je vaším vzorem. (Lk 13, 11–13)

Kristus přijde jako náš zachránce. O Vánocích i v příbězích pašijí si připomínáme jeho příchod v slabosti a ponížení, příjezd Krále na oslátku. Ale očekáváme jeho příchod v slávě, kdy i naši odpůrci a pronásledovatelé „uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou“. Přijde pro všechny viditelně, výsledkem bude strach a bezradnost národů a pro Boží lid konec ponižování a pronásledování a počátek věku radosti.

Jaroslav Vokoun, redakčně upraveno
foto: wikipedie.cz