Biblická úvaha: Ježíš nás volá

Ježíš, sotva začne kázat, přibere si pomocníky. Nepřipojili se k němu sami od sebe – že by si šli poslechnout jeho kázání a rozhodli se s ním zůstat. Ježíš sám je povolal a oni šli. Tak zdánlivě jednoduché to bylo. Ježíš šel k nim a zavolal je. Oni nechali své práce, opustili, co měli, a následovali ho. Ježíš nemusel učinit nejprve zázračný čin, aby na ně udělal dojem, neumluvil je množstvím argumentů, nenasliboval jim bohatství, kariéru, slávu, snadný život. Nebyl tehdy ještě ani známým učitelem pověstným svou moudrostí. A přitom stačilo pouhé jeho slovo – jediné zavolání.

Nijak mimořádná scéna, na první pohled žádný zázrak – a přece! Za těmi pár slovy, za tím téměř všedním setkáním se skrývá událost, která změnila docela život těch mužů. Čím byli dosud? Byli urození, vzdělaní, mimořádně stateční? Byli rybáři – co mohl takový rybář Ježíšovi nabídnout? Těžko předpokládat, že by byl zdatný řečník a kazatel, že by znal dobře Písmo a Mojžíšův zákon. Ježíšovi to nevadí, On sám si svého učedníka vyučí. Ani se tu nemluví o jejich víře. Učedníci ještě netuší, jaká cesta je čeká – a později se budou dokonce bránit jít Ježíšovou cestou – v rozhodující chvíli ji opustí – a jejich Pán to ví. A přece je zve, aby ho následovali, a nakonec je sám učiní schopnými v jeho díle pokračovat.
To je i pro nás povzbuzující – protože my se bojíme, že dnes se takoví učedníci do služby moc nehrnou: jestliže věříme, že Bůh takovou moc měl tenkrát, věříme, že ji má stále. I dnes může z nechápavých, málo zbožných a vzdělaných, obyčejných lidí udělat své služebníky a služebnice.

To je to první: Nečekej nic víc, než co se tu popisuje – zavolání, které vyžaduje tvou poslušnost. Nemusíš se na to ty sám předem chystat a připravovat, nemusíš se bát, že nebudeš pro Ježíše dost dobrý, ale když jeho slovo uslyšíš, pak je poslechni. Na nic nečekej, nic už neodkládej, nemysli si, že je času dost, že nejdřív musíš třeba to a ono dodělat. Oni hned opustili sítě a Ježíš hned zavolal další… Je potřeba rychle jít a co nejvíce lidem o Ježíši povědět. Jako pak Pavel a další misionáři vyrazili do světa kázat. Práce je moc. Tolik lidí potřebuje naši pomoc!

A to druhé: Je to veliká čest, když Boží Syn přicházející zachránit svět si k sobě přibere učedníky. On by to jistě dokázal provést všechno sám, nakonec v těch nejtěžších chvílích sám zůstal a muselo to tak být. Ale ve své milosti stojí o to, abychom se do díla zapojili i my, slabí a nespolehliví lidé. Sami nikoho zachraňovat nedokážeme ani to o sobě netvrdíme. Stačí, když jim vyřídíme, že je má Pán Bůh rád, že o ně nestojí, že se nemusejí bát. Když je pozveme a nabídneme pomoc a sami za to nebudeme nic chtít, pak se možná začnou dít divy.

Nebojme se, že bychom na úkoly, které nám dá, nestačili. Ale abychom je mohli konat, musíme být u něj, držet se jeho. I učedníky musel Ježíš připravovat, než je poslal kázat. Neuměli všechno hned. Víme, kolikrát selhali, jak byli nechápaví, jakou s nimi musel mít Ježíš trpělivost. Tu má i s námi. Ale v poslušnosti Ježíšových slov, v jeho blízkosti, můžeme sloužit i my – každý, kdo bude chtít, kdo nepohrdne, neodmítne, nezaváhá.
A snad ještě to třetí, poslední: Ježíš povolává rovnou po dvou. Nejsi na svou službu sám, sama. Máš bratry a sestry. Jdete za svým Pánem spolu.

Jana Potočková
foto: ARo