Biblická úvaha: Jak ztištit svoji duši

Každý z nás nějak pečujeme o své tělo a podobně ozdravnou kůru potřebuje i duše. Je totiž třeba pečovat i o to, co není vidět. A čím dřív začneme, tím lépe. Tělo a duše jsou navíc spojeny. 

Dnes se často mluví o stresu, jako kdyby dříve lidé stres nepociťovali; možná o něm jen tolik nevěděli a nemluvili. Vždyť i dříve byly války a neúroda, epidemie a chudoba. Mohli být lidé bez stresu? Co dělali jinak než my? 

Možná si spolu více povídali. Museli žít pospolitě, a přirozeně se tak dozvídali, co mají dělat, když je přepadnou různé chmury. A většina z nich chodila do kostela, v neděli se spolu sešli na bohoslužbách. Ale to můžeme dělat i my. Společně se modlit, zpívat a poslouchat kázání. Sedět vedle sebe, pozorovat druhé a po bohoslužbách spolu mluvit. To jsou příležitosti trochu si postěžovat nebo naopak utěšit druhého. Dát najevo, že nikdo není na nic sám. V kostele může být naší duši dobře. Je tam doma, mezi svými. 

Ježíš byl také s druhými, modlil se s nimi, seděl u stolu a bavil se ve společnosti druhých, s přáteli pak odpočíval v přírodě. Často však vyhledával samotu, aby se mohl modlit. To doporučuje i ostatním, aby byli chvíli s Bohem sami. Křesťané také vyhledávali samotu, poustevny, ticho klášterů. I dnes jsou některé kláštery otevřeny pro unavené poutníky, kteří se mohou občerstvit duchovním cvičením. Tam, kde je člověk sám, může se lépe ztišit. Má čas na modlitbu, na promýšlení biblického textu, najednou může uslyšet Boží hlas. 

Žalmista říká, že pouze v Bohu se ztiší jeho duše. Nikde jinde to nejde. Ale jak se to dělá? Jak naši duši utišit před Bohem? Člověk má potřebu stále mluvit, něco komentovat a někdy se i prosazovat. Udržovat si svou pozici mezi lidmi, kteří nás obklopují. Řešíme náš sociální status. A to všechno nás může unavit. Avšak před Bohem si nemusíme na nic hrát. Bůh nás zná do nejmenších podrobností, ví, jak nám je.

Když se přestaneme povyšovat, když se ztišíme, můžeme uslyšet tichý Boží hlas. Můžeme být posilněni i ve své nejistotě. A jako poděkování za tuto posilu přichází čas Pána Boha chválit. Žalmista hledá uspokojení a ztišení u svého Boha, kterého poznal jako pomoc a záchranu. Z jeho slov vyplývá poznání, že na Boha se může spolehnout, že v jeho blízkosti nalezne klid a odpočinutí. Od něho mu vzejde spása. A nejen jemu. 

V adventním čase, který teď prožíváme, jsme víc ohlušeni zvuky světa kolem nás a také zavaleni starostmi, jak připravit ty opravdové Vánoce. Běháme, sháníme, uklízíme, připravujeme do umdlení. Svoji porci péče ovšem odpíráme i našemu unavenému tělu. A co duše, najde se nějaký čas pro ni? Kde najdeme místo ztišení před Bohem? Člověk se může ztišit na adventním koncertu při poslechu krásné hudby. Ke ztišení může dojít při rozhovoru s blízkým člověkem. Nebo při podvečerní procházce vyzdobeným městem, když vnímáme atmosféru přicházejících svátků. Prostě se na chvíli zastavit ve všem shonu a jako děti se těšit z příchodu našeho Pána, který si připomínáme a který vyhlížíme. 

Romana Čunderlíková
foto: ARo