Biblická úvaha: Hodně se mu toho povedlo!

Všeobecně se má za to, že pochvala zmůže víc než kritika. Nevím, proč fungování této teorie v praxi tak škobrtá. Proč to zase jednou nezkusit! Tak si třeba můžeme v letošním postním období klást jednou za týden tuhle otázku: Jaký je můj způsob vyjádření pochvaly a ocenění? Někdo je plný obdivu, někdo vyjádří uznání plnou soustředěností. Někdo potřebuje jemný humor, někdo se neobejde bez sarkasmu, dokonce i na vlastní adresu. Někdo jen položí ruku na rameno, někdo uznává řeč odměny, někdo si výskne. Někdo trvá na velkých gestech, někdo přijme jen decentní ocenění.

Zvedněte oči od písmenek tohoto článku a vybavte si: Jaký je můj způsob vyjádření uznání a pochvaly? Na co sám slyším? Jak to vypadá, když věnuji pozornost a řeč tomu, co je dobré?

Možná se s tímto přístupem neztotožním hned, válcuje mě teď něco jiného. Ale i ten žalmista to své duši potřebuje opakovaně připomínat.
A po chvíli se můžeme posunout konkrétněji: Jaké uznání a jakou pochvalu bych ráda vyjádřila Pánu Bohu? Šlo by to podobně jako v tom mezilidském? Nebo nějak speciálně? Co z toho by mi mohlo být vlastní?
Ono se mu toho totiž hodně povedlo. I v mém životě. Víte, já dokonce mám kolikrát pocit, že se toho Pánu Bohu povedlo (ještě!) víc než mně. Dokonce se mu daří nějak zpracovat to, co se mně nepovedlo, a nechá působit to, co ano! To si zaslouží pochvalu! Takováhle zkušenost tryská jak gejzír třeba z mého oblíbeného žalmu 103. 

Ten gejzír úlevy, radosti, osvobození má svůj pramen v přízni, kterou Hospodin dává světu, člověku, mně. Vidí mi až do hloubi duše, zná všechna moje selhání i odraz ode dna. Pozoruje moji nejistotu i hlavu v oblacích. Doprovází moje nemoci i posiluje moji odolnost. A vyjadřuje mi nekonečnou podporu, má mě rád. Pomáhá mi překonat slabost a nepřipomíná mi ji. Vede mě dál i tam, kde narazím na vlastní konečnost. Provází generace, není sféra, která by zůstala jeho přízní netknuta. Snad objevím tu variabilitu a houževnatost, se kterou se objevuje v mém životě požehnání!

Budu o tom vyprávět? Zpívat? Dám to na internet? Otočím svůj život, otevřu své vztahy, budu sdílet svůj čas nebo peněženku? A pochválím i Pána Boha samotného – třeba zítra (a v neděli a na Popeleční středu a příští čtvrtek a na první jarní den a na Bílou sobotu a třeba 15. června a až bude léto…)? Vždyť si to tak zaslouží!

Pane, Bože, díky. Za nové začátky, za zázrak naděje, za to, že mě máš tak vytrvale a bezpodmínečně rád. Jsi nejlepší. Fakt. A mám tě ráda a řeknu to babičce a sousedce.

Alžběta Hanychová
foto: pexels.com