(ČB 10/2024) Na mnoha místech v České republice se před Vánoci koná moc pěkná akce, kterou organizuje Diakonie ČCE a jmenuje se Vánoční krabice od bot aneb děti darují dětem. Děti mohou do krabice od bot dát dárečky pro jiné děti, které mají nouzi, žijí v chudých podmínkách, ve vyloučených lokalitách, jejich rodiče nemají na nájem, na jídlo, natož na dárky.
V Čáslavi se už mnoho let k této akci připojujeme a vybíráme dárky pro děti ze sociálně slabých rodin v našem okolí. Jednou jsem měla službu při příjmu a přišla paní s dárkem a kladla mi na srdce, že „tenhle dárek je jenom pro bílý“. Nejdřív jsem tomu nerozuměla, tak mi to vysvětlila, že „není pro cikány“. Byla jsem dost překvapená a řekla jsem jí, že to jí rozhodně nemohu zaručit, protože tato pomoc je pro všechny.
A podle mě je to přesně takhle s Duchem Božím. Prostě se vyleje na všechny a nedělá mezi lidmi rozdíly, neřekne si „vyleju se jen na doktory, a na nižší zdravotnický personál už ne, vyleju se jen na Ukrajince, a ukrajinské Romy ne, vyleju se jen na mladý, a na starý ne“. Prorok Jóel ohlašuje, že Hospodin vyleje svého Ducha na každé tělo, na celé stvoření. Nebudou to jednotlivé kapičky, ale pořádný kýbl Ducha na všechny.
A když se Duch Boží vyleje, tak to je vidět, nejde to schovat a dělat, že se nic neděje. Duch svatý je jako déšť, který zavlaží suchou a vyprahlou zem. Duch svatý je jako vítr, který pročistí vzduch tam, kde je dusno a zatuchlo.
Duch svatý oživuje a dodává sílu. Prorok Jóel má vizi: „Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny. Vaši jinoši budou mít prorocká vidění i na otroky a otrokyně vyleji svého Ducha v oněch dnech.“ Ano, i ti nejposlednější jsou zahrnuti do Boží pozornosti a mají před Bohem úplně stejnou cenu, dostanou stejnou dávku Ducha svatého jako ostatní, protože Duch svatý se díky Bohu neřídí sociálním postavením ani naším nálepkováním a škatulkováním, vane napříč společenským žebříčkem a já mám tuhle demokratickou představu moc ráda. Samozřejmě, je to proroctví, ale ono to proroctví má ovlivnit už teď naše přemýšlení, naše chování a naše vztahy k synům a dcerám, starcům i jinochům, otrokům a otrokyním, protože na všechny Bůh vyleje svého Ducha, nikoho nepomine, a tak ani my nemáme opomíjet druhé, máme v nich vidět jejich důstojnost a obdarovanost, i když se nám to někdy příčí a nejsme toho schopni. Ducha Božího je dost pro všechny.
Představuji si, že něco podobného zažili apoštolové v Jeruzalémě v den Letnic. Byl to hukot, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli, nešlo tomu uniknout, najednou to bylo tady a ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden. „Všichni byli naplněni Duchem svatým.“ Učedníci si to nemohli vyložit jinak, než že se právě děje to, o čem mluvil prorok Jóel: Bůh sesílá svého Ducha na všechny lidi. Věk, postavení, majetek, zdraví, nic z toho nehraje roli.
A věřím, že tuto proměnu a probuzení, toto vylití Ducha svatého můžeme zažívat i my v našich společenstvích. A právě díky Duchu svatému se můžeme přestat bát a schovávat za zavřenými dveřmi, můžeme vykouknout ze své ulity a jít naproti lidem v našem městě, v naší vesnici, v naší ulici a nést jim naději, zvěstovat jim Boží milosrdenství, soucit a odpuštění.
Drahomíra Dušková Havlíčková
foto: pexels.com