Biblická úvaha: A Slovo se stalo tělem

Co nám přeje, to různé postavy v Bibli nazývají třeba Boží království nebo opravdu dobrý život (tak dobrý, až se mu přezdívá věčný). Všelijací zajímaví mužové a ženy lidem stavěli před oči, co Bůh nabízí a jak my se s tou nabídkou k vlastní škodě všelijak míjíme.

Skrze to Slovo povstalo všecko, co kdy bylo, je a bude. Slovem byl stvořen tento svět. Ale kdyby jenom to: Slovo nás provází celou tu dobu, co tu jsme. Abychom měli život (ten věčný). Kvůli tomu byl dán lidem skrze Mojžíše Zákon – ale víte, jak to bylo: vzešla z toho historie nářku a nevěry (čtěte Bibli, tam to všecko je). Odpovědní a zbožní mužové nesli tu nevěru tuze těžce, a tak se snažili upřesňováním zákona předejít všem temným nápadům, které kdy na člověka ještě přijdou. A bylo těch upřesnění tolik, až se do nich lidi zaplétali a začali je vnímat ne jako oporu a pomoc, ale jako přítěž a klec. A přitom je to Slovo mělo vést úplně jinam než do klece: naopak ke svobodě a k zaslíbené zemi.

Slovo, které tu bylo od počátku, se pak stalo tělem. Narodil se Ježíš. Byl to opravdický člověk, takže přišel mezi své, ale oni ho nepřijali, protože v něm to Slovo nepoznali. Předtím Bůh podnikal lecjaké pokusy, jak nám to své přání a nabídku dopravit, ale tenhle člověk je Boží syn a o nebeském Otci nám řekl úplně všechno, co potřebujeme vědět.

Kdyby Bůh chtěl, mohlo se Slovo stát něčím jiným než tělem. Třeba knihou, ve které bychom si s úctou četli – jenže se stalo tělem. Což má několik nevýhod: třeba tu, že u těla nevíte, co bude dělat dál a jak zvládne trápení, nemoci, stárnutí nebo všelijaká pokušení. Je to otevřený příběh. Ale je tu i nesporná výhoda: ani my nejsme kniha, do níž by bylo vše dobré (či zlé) jednou provždy zapsáno. I my jsme těla vystavená všelijakým rizikům. Slovo se stalo tím, čím jsme i my.

Mojžíš doručil lidem Zákon. Ježíš jim Zákon nedoručil (ani opravený, ani úplně nový), zato se skrze něj stala milost a pravda neboli to, co nám Bůh přeje. Stalo se to v jeho příběhu a ten příběh je otevřený: Ježíšova smrt ho neukončila a zůstal otevřený pro všechna těla (a duše), která se k tomu, co nám Bůh přeje, chtějí vírou taky připojit.

Jan Keřkovský
foto: pexels.com