Bible kralická nebyla ani zdaleka první

Co je to Diabible?

Je to elektronická edice středověkých překladů latinské Bible do češtiny, které si uživatel může porovnávat po jednotlivých verších. S jejím vývojem jsme ale teprve na začátku, protože práce na ní je velmi objemná. Začali jsme v roce 2018 a zatím se nám podařilo zveřejnit překlady evangelií podle Matouše a Marka, překlady Žalmů a Písně písní. 

Proč jste se rozhodli začít právě těmito knihami?

Evangelia a Žalmy jsou nejdůležitější a nejcitovanější biblické texty. I ve středověku byly pevnou součástí bohoslužeb a hrály velkou roli v každodenní osobní zbožnosti, takže zde nebylo třeba váhat. Edice překladů Písně písní se tomu poněkud vymyká, protože vznikla v rámci diplomové práce naší kolegyně Anny Michalcové.

Na jaké další knihy se můžeme těšit v blízké budoucnosti?

Aktuálně dokončujeme přepis Lukášova evangelia a do konce příštího roku bychom rádi měli hotového Jana. Co bude dál, ještě nevíme. Nabízejí se Skutky, ale mě láká spíše Tóbijáš. Ačkoli reformace tuto knihu vyřadila z kánonu, ve středověku byla velmi oblíbená, zvláště v kazatelské praxi. Dotýká se totiž řady témat běžného života, jako je například manželství nebo úcta k rodičům. Někdy bývala dokonce opisována samostatně.

Vystudovala jsi češtinu a latinu. Co tě k tomu vedlo?

Již na základní škole jsem se účastnila recitačních soutěží, takže jsem k češtině měla blízko od malička. Začala jsem ji studovat kvůli literatuře, ale pak mě přitáhl samotný jazyk a jeho vývoj a u toho jsem už zůstala. Jasná volba byla latina, na gymnáziu jsme měli skvělého profesora, který pro ni nadchl půlku třídy, takže jsem z ní i maturovala. Zároveň mě jako katoličku fascinovala jako takový tajný jazyk církve.

Takže tě biblické překlady lákaly už od začátku studia?

To přímo ne. Díky svému studijnímu zaměření jsem se nejdřív zabývala středověkými latinsko-českými slovníky a staročeskými překlady z latiny. Dostala jsem se také do autorského týmu Elektronického slovníku staré češtiny. Přitom jsem si uvědomila, že Bible je jedním z jeho nejčastějších pramenů. Vedle sbírek kázání Jana Rokycany († 1471) je Bible jako celek nejdelší dochovaný text ve staré češtině. Doslova zásobárna slov. Navíc známe na 30 rukopisů s latinsko-českými slovníčky přímo k Bibli. To mě dovedlo k tomu, že pokud chceme dobře poznat starou češtinu, je nejprve potřeba důkladně zpracovat staročeskou Bibli.

Co říkali kolegové na to, že se chceš zabývat právě Biblí?

U nás v oddělení to má dlouhou tradici, a tak byli rádi, že se v tom bude pokračovat. Ve výběru témat máme naprostou badatelskou svobodu. Dlouhé roky se tomu věnoval Vladimír Kyas, který v době normalizace přišel s ambiciózním plánem na vydání nejstaršího překladu Bible z doby Karla IV. Přes nepřízeň režimu se za něho významní jazykovědci postavili, protože jazyková a kulturní hodnota tohoto překladu je mimořádná. V osmdesátých letech tak začal vycházet tiskem. Po Kyasově smrti v roce 1990 se dokončil poslední svazek (vyšel roku 2009) a i v následujících letech se staročeským překladům Bible některé kolegyně z oddělení věnovaly. S Biblí se každopádně v jednom člověku pracovat nedá.

Kde se tedy vzal projekt Diabible? 

Dosud se u nás Bible zpracovávala jen po jednotlivých rukopisech; těch jsou však desítky a stovky. Zájem o Bibli ve 14. a 15. století strmě narůstal. Překládala se stále znova a znova, respektive se revidovaly starší překlady a do toho se čeština hodně vyvíjela. Ukázalo se proto, že tudy cesta nevede. Spíše než zpracovávat vždy jeden konkrétní překlad či rukopis v celé jeho šíři nás začalo zajímat srovnání různých překladů konkrétních míst. Rozhodli jsme tudíž s kolegyní Andreou Hlaváčovou Svobodovou vytvořit jednoduchý webový nástroj, který by takové srovnání umožňoval.

Co znamená ten název?

Je to slovní hříčka. Jde o to, že k Bibli přistupujeme diachronně, tedy v časovém srovnání. Zároveň se někomu může vybavit tzv. Ďáblova bible neboli Codex gigas, největší středověký rukopis obsahující latinskou Vulgátu, dnes uložený ve Švédsku, ale původem z Čech.

Kdo Diabibli financuje?

Institucionální zázemí nám nyní poskytuje náš ústav, ale původně jsme ji vyvíjeli hlavně z vlastní iniciativy vedle jiných povinností ve volném čase. I odměna pro programátora byla spíše jen symbolická. Pomáhají nám také studenti. Občas se podaří získat i financování pro další související aktivity. V červnu jsme tak v rámci projektu bilaterální iniciativy Fondů EHP a Norska mohly Diabibli představit zahraničním kolegům na konferenci Medieval Studies in the Digital World v Bergenu a získat inspiraci pro další práci.

Napadá tě nějaké slovo na závěr?

Jsme velmi vděční, že Diabible vznikla, a budeme rádi, když se i lidé mimo akademické prostředí dozvědí o tomto velkém kulturním bohatství, které ve středověkých překladech Bible máme.

připravil Karel Pacovský