Až za hranice naděje

Pomazlit se? Děsivý zážitek

„Hele, mami, srnka,“ řekla malá Štefinka paní Daně, když se jely projet na kole do lesa. Paní Dana se štěstím rozbrečela. „Najednou jsem měla doma dítě, které vidí dál než na dva metry,“ vysvětluje.

Štefinka byla ještě miminko, když si ji paní Dana vzala k sobě do pěstounské péče. Chystala se holčičce dát veškerou lásku. Těšila se, že děťátko bude lásku opětovat. Cesta k tomu byla ovšem složitější, než si paní Dana dovedla představit. „Dostali jsme holčičku, kterou když jsme si chtěli pochovat, odtáhla se od nás tak daleko, že jsme ji museli přidržovat, aby nespadla,“ vzpomíná paní Dana. „Pochovat si ji, pomazlit se – to pro ni byl děsivý zážitek.“

Taková zkušenost s dítětem, které přišlo k pěstounům, není neobvyklá. Děti, které úřady odebírají biologickým rodičům, mívají za sebou specifické příběhy. Často si s sebou nesou hluboká psychická zranění a nulovou důvěru k okolnímu světu. Cesta k uzdravení bývá dlouhá.

Paní Dana o tom ví své: „Jak naše holčička rostla, tak když jí bylo kolem tří let, vytvořila si ve své obraně proti světu takovou bublinu, která byla asi dva metry veliká.“ Co se nacházelo za touto pomyslnou bublinou, nebyla malá Štefinka schopná vnímat. Smysly měla v pořádku. Zraněná psychika ji však dál než na dva metry nepouštěla.

Služba Adite Diakonie Západ aktuálně doprovází 220 pěstounských rodin. Pěstounské rodiny všestranně podporuje tak, aby dítě svěřené do pěstounské péče dostalo šanci k šťastnému dětství. Projekt Pevné kořeny v rámci služby Adite pomáhá celkově hradit tyto aktivity:
Stabilizace a podpora psychického stavu dětí. Dětem je zprostředkována specializovaná podpora externím terapeutem či psychologem při obtížích jako jsou projevy deprese, úzkosti, sebepoškozování, zhoršení vztahů v rodině, obtíže ve vrstevnických vztazích, potíže ve vzdělávání, celkové zhoršení psychického stavu a další obtíže, které negativně ovlivňují život dítěte i rodiny a není v silách rodiny ani sociálního pracovníka je zvládnout. Jedná se zejména o terapii hrou, dyadickou terapii, My BackPack.
Realizace specializované respitní podpory dětem a náhradním rodinám. Zapojeným dětem je zprostředkován odlehčovací pobyt, který zahrnuje speciálně vytvořený terapeutický program obsahující zážitkovou terapii. Program je zaměřený na potřebu dětí zažívat bezpečné prostředí, kde dospělí rozumí jejich potřebám a projevům chování. Jen tak je možné naplnit individuální potřeby dětí s traumatem a pomoci jim zažít nové věci v prostředí klidu, bezpečí a přijetí.
Získávání pomůcek, literatury a vybavení pro průběžnou podporu jak práce externích specialistů, tak pracovníků doprovázející služby.

Pomohly až odborné terapie zaměřené na děti, které už v ranném dětství prošly vážným traumatem. Několik sezení se speciálně vycvičeným terapeutem posílilo v malé holčičce důvěru ve svět. Díky odborné pomoci našla odvahu pohlédnout na něj bez zábran. Najednou viděla do dálky. I na srnky v lese.

Na dobré cestě. Díky terapiím

Terapie na podporu pěstounských rodin probíhají často hravou či výtvarnou formou. Pro menší děti to jsou nejpřirozenější formy vyjádření. Pro starší děti zase mohou působit léčivě.

Někdy to ale trvá, než se dítě na terapii naladí. „Když jsme začali s terapiemi u Moničky,“ vzpomíná paní Dana, „tak hned bylo jasné, že to bude těžké.“ První rok se Monička terapiím aktivně bránila. Schovávala se pod gauč, pořád se někam ukrývala. „Už jsem si říkala, že to nikam nevede, nikam se to neposouvá,“ vybavuje si paní Dana svou skepsi a únavu.

Chtělo to trpělivost skoro až za hranice naděje. Potom se však něco změnilo. Pro Moničku přestalo být nepřekonatelně těžké poslouchat něčí pokyny. „Prostě najednou začala spolupracovat,“ říká paní Dana. Všimly si toho i paní učitelky ve školce. „Něco se děje, Monička je jiná,“ hlásily paní Daně. To pro ni bylo potvrzení, že též díky terapiím je její pěstounská rodina na dobré cestě.

Pěstounské dávky nestačí. Děkujeme dárcům!

Když se řekne, že dítě nemá důvěru ve svět, představíme si ho jako někoho, kdo se schovává v koutě. Nedůvěra ve svět se ale u dětí daleko spíš projevuje potřebou všechno kontrolovat, řídit a neochotou předat řízení někomu jinému. Děti, které si ze své původní rodiny odnášejí hluboká psychická zranění, proto nesnášejí jakékoliv vedení. Všechno si chtějí dělat po svém – a to i v prostředí, které jim dává láskyplnou péči. Proto bývá pěstounství tak náročné a intenzivní.

Paní Dana to jako pěstounka u svých svěřených dětí také zažívá. Terapie však jejím dětem pomáhají získávat důvěru v svět, a tudíž se i nechat druhými vést. „Když své holčičce něco rázně řeknu, poslechne, a přitom se necítí zraněně,“ říká paní Dana. To je veliký pokrok. „I ve škole je pod vedením asistentky schopná pracovat,“ dodává paní Dana. „Občas se ve škole trochu hroutí, ale dokáže se z toho oklepat a školu zvládá.“

Terapie jsou pro pěstounské rodiny zásadní. Avšak nebýt dárců, nemohli by si pěstouni terapeutickou pomoc dovolit. „V žádném případě by na to nestačily pěstounské dávky,“ říká paní Dana. Všem dárkyním a dárcům proto děkuje: „Všechno, co nám pomůže s dětmi pracovat, uzdravovat je, je neskutečně důležité. Moc děkuju!“

Pomoci paní Daně a dalším pěstounům můžete i vy! Přispějte do finanční sbírky Krabice od bot, která po celý rok podporuje děti ohrožené nouzí a nedostatkem lásky: krabiceodbot.cz/financni-sbirka/

Adam Šůra