Až na dřeň

Jak dlouho jsi seniorem západočeského seniorátu? Co je na této práci povzbuzující, a co frustrující?

Seniorem jsem teprve od prosince 2022. Navazuji na kolegu Mira Hamariho, který zde působil jako senior celých 12 let. Povzbuzuje mě přístup farářů/farářek i řady presbyterů, včetně členů seniorátního výboru, kteří „ví, komu uvěřili“, ať už je doba, jaká je. Zejména mne těší zájem o službu výpomocných kazatelů. V našem seniorátu se v uplynulém období konal v Přešticích kurz pro výpomocné kazatele zaštítěný Teologickou fakultou Jihočeské univerzity, konkrétně prof. Jaroslavem Vokounem. Zájem to byl na naše poměry docela velký (cca 20) a někteří (i velmi mladí) se přihlásili ke zkoušce u synodní rady (cca 7). Ale už i předtím se vícero presbyterů z našeho seniorátu „kvalifikovalo“ a následně bylo ordinováno, slouží a někteří se i účastní pastorálek. 

A teď k té frustraci: mrzí mne, když některé sbory jako by „zatuhnou“ ve svém minimálním provozu, jedou ve starých kolejích, aniž by promýšlely nějakou vizi rozvoje. Ale i zde hodně záleží na farářích a kurátorech, mužích a ženách, jak věci prezentují, jak je vysvětlují, jak lidi motivují, jak je zvou k aktivní službě, jak je povzbuzují. I tehdy, kdy se zdá, že se zastavil čas, obvykle stačí málo, a věci se dají do pohybu. 

Jak často se schází seniorátní výbor a co je hlavní náplní jednání?

Seniorátní výbor se schází zhruba jednou měsíčně vždy v jiném sboru. Nejprve proběhne schůze SV a pak vizitace sboru, tj. setkání se zdejším staršovstvem. Za každého jednotlivého člena SV (včetně náhradníků) jsem vděčný, jsou to pro mě opory. Velmi kvalitní je i předsednictvo konventu. 

Čím váš seniorát v poslední době žije? Co dobrého se podařilo a s čím naopak zápasíte?

Několik sborů vyhlíží své nové kazatele (Domažlice, Plzeň západní sbor, Merklín, Přeštice), jiné sbory zase o kazatele přišly nebo přijdou (Rokycany, Černošín). I tak se dějí nové věci. Ze spontánní iniciativy presbyterů v jižní (plzeňské) části seniorátu vzejde 3. 11. seniorátní rodinná neděle v Rokycanech (téma naděje). 

Severní část seniorátu (karlovarská) v posledním 1,5 roce do značné míry (nikoli výlučně, netýká se např. přímo karlovarského sboru) žila otázkou žehnání stejnopohlavním párům, kterou otevřel synod 2023. Měl bych upřesnit, že tu nejde pouze o několik našich severních sborů (spíše pietisticky laděných), ale i o několik společenství na jihu (spíše liturgicky orientovaných). Jak snadno synod ČCE odhlasoval věc, která nemá žádnou oporu v našich normativních textech, považují někteří naši zástupci včetně mne za zarážející. Nejsme přitom orientováni nijak homofobně. Ale volili bychom jiná kritéria, jiný postup, než se rozhodl synod. Respektujeme ovšem rozhodnutí povšechné církve, neboť není neohleduplné vůči jinak smýšlejícím, a budeme se dál pokoušet promýšlet vyznavačskou podobu evangelického křesťanství v našich podmínkách.     

Zajímá mě taky blízkost hranic s Německem. Funguje přeshraniční spolupráce, například s bavorskými evangelíky?    

Ano, vlastně i kvůli tomu jsem přijal pozvání sloužit v Karlových Varech a okolí. Pěstujeme jako seniorát vztahy s děkanátem Selb a nyní i Wunsiedel Evangelické bavorské zemské církve. Pořádáme jednou za rok společné pastorální konference a v poslední době jednou za dva roky i „Gemeindetag“, sborový den pro všechny generace. Poprvé po delší odmlce se tak dálo v Selbu v červnu 2023, příští rok se má konat v Chodově.

Mimochodem: město Chodov před pár lety obnovilo hrob prvního a nejvýznamnějšího starosty Karla Fenkla, Němce, který se jako málokdo jiný zasloužil o rozvoj města. V Chodově se vůbec díky mladému historikovi Miloši Bělohlávkovi prosadila tendence považovat německé dějiny města za své. Spolu s ním jsme zde založili místní skupinu České křesťanské akademie a organizujeme zájezdy do okolí, jakož i přednášky jak pro místní evangelíky a katolíky, tak i pro zájemce ze sekulární veřejnosti. Pro Němce je odsun minulostí. Pro nás zůstává výzvou.
Vzorovým sborem česko-německé spolupráce je ovšem Cheb. 

Letošní synod rozhodl o tom, jak se překreslí hranice seniorátů od r. 2027. Ze dvou variant vybral tu mírnější, která více respektuje hranice současných seniorátů. Např. rozložení západočeského seniorátu se tak reforma vůbec nedotkne. Vítáte takové rozhodnutí? Budou pro vás nové senioráty přínosem?

Rozhodnutí synodu vítáme. Náš seniorát tak může zůstat kompaktní a zároveň případně přijmout dva sbory ze sousedního seniorátu ústeckého, které o to projevily zájem: Žatec a Louny. V tomto smyslu může být pro nás nové rozdělení seniorátů přínosem. Žatec a Louny leží poblíž Podbořan, které patří do našeho seniorátu, a mohou v budoucnu vytvořit přirozené uskupení. Mimochodem: Podbořany, kterým asi před 20 lety hrozilo, že jako sbor zaniknou, se odrazily ode dna a konstantně rostou. Křty dospělých jsou zde běžné. Když jsem zde naposledy kázal, nebylo dost míst k sedění. 

Jak jste na tom s ekumenou? Se kterými církvemi a společenstvími se spolupráce daří?

V lednu 2024 jsme uspořádali poprvé pastorální konferenci evangelických, katolických a husitských duchovních v katolickém centru v Plzni Liticích. Velmi zdařilá akce. Budeme v tom pokračovat.

Jsou v západočeském seniorátu zařízení Diakonie? Jak vypadá spolupráce?

Na území našeho seniorátu se nachází vůbec největší středisko Diakonie – Diakonie Západ. Několik sborů i kolegů/kolegyň je do této spolupráce dlouhodobě zapojena. Dvakrát za rok (Vánoce, Velikonoce) se konají tzv. Diakonické bohoslužby v Plzni v Korandově sboru. A dovoluji si ještě doplnit: pokud jde o pomoc Ukrajincům, tak sem patří Kraslice a Jáchymov, které jsou na severu. 

S jakými pocity vyhlíží seniorát přechod na samofinancování? Jsou sbory připraveny na ekonomickou soběstačnost?

Je to různé. Korandův sbor má tři velké nájemní činžovní domy, Západní sbor a Karlovy Vary mají po jednom menším, ale i domy potřebují údržbu, renovace, investice a stálou péči. Každopádně když jsou ve sborech obětaví lidé anebo podnikatelé či jiní větší dárci, tak to jde. Letos odchází z farářského místa v Černošíně kolegyně Juliana Hamariová, neboť sbor nemá ani na půl úvazek. To je bolestné, protože její služba byla výborná. Několik menších sborů v našem seniorátu to řeší minimálními úvazky pro své faráře (20–30 %). V našich poměrech to považuji za dobré, prozatímní řešení, aniž tím vylučuji případná sloučení, které však nemohou být motivována pouze finančně. Ještě před případným spojením je třeba hloučky z oněch sborů sbližovat, aby zde byl potenciál k vytvoření společenství. Pár dalších sloučení poté, co se spojil Cheb s Aší, Chrást s Kralovicemi a Korandův sbor s Dolní Bělou, máme ve výhledu, ale zatím by bylo předčasné je jmenovat. Řešení ovšem nepředstavuje samo slučování, ale duchovní probuzení. Nikoli sola structura (jak bylo výstižně poznamenáno zahraničním hostem na posledním synodu), ale sola scriptura. Či přesněji řečeno: důraz na autoritu Písma svatého a na obnovu z Ducha svatého.     

Jak se vám daří pokrýt kazatelská místa? 

Dělal jsem si starosti, ale Pán Bůh nás nenechal ve štychu. Do Plzně západního sboru přichází Kristýna Kupfová, do Přeštic Ondřej Pellar, do Merklína Jaroslav Vokoun, do Domažlic Jiří Ježdík. Ještě bychom potřebovali nového faráře/farářku do Rokycan, kde ale zatím jako pastorační pracovník výborně slouží Jiří Kantor.     

Jak byste charakterizoval pozici západočeského seniorátu v rámci církve?

Zásadní je, jak za okolností radikálně sekularizované společnosti zachovat a pěstovat víru a její potenciál. Což nás vede až na dřeň, totiž k otázkám, co znamená být dnes Kristovým učedníkem a jak žít svůj vztah s Bohem. 

připravila ARo
foto: archiv seniorátu